Myšlenky

Sotva vystoupím z vyhřátého autobusu, odpadají ze mě všechny molekuly tepla, které odpadnout můžou. Mrazivý a krutý horský vzduch je totiž roznese a rozmete do všech stran a do mě se pomalu a jistě zakusuje zima. Město mě vítá svojí předvánoční výzdobou a elektrické hvězdy houpající se na lampách svítí skoro jako ty pravé. Málem kvůli nim zapomenu na své problémy, ale hádkovité myšlenky obtočí moje vzpomínková centra a malinko utáhnou uzlíky starostí - jenom trošičku, abych si jich všimla.Poslušně si uvědomím jejich přítomnost a frekvence jejich naléhavosti se stupňuje. Jenom můj křičící mobil občas přeruší souvislý tok mozkové bublající směsi.

Jestli přes týden nemám na své nespokojené myšlenky a na všechny osoby, které se ve mně kloubí čas, v pátek večer se hlasitě hlásí o slovo, otevírají šuplíky, do kterých jsem je pracně nastrkala a napěchovala a neskutečně rychle bortí moje představy o vytvořeném pořádku.

Zlobivější vytáčí telefonní čísla všech přátel, abych se zabavila a Váhavá ji stahuje zpátky s výstražně napřaženým prstem a nabádá ji, aby se uklidnila a začala přemýšlet.

Lezou mi na nervy obě dvě a pomalu uvažuji o tom, že je odkážu do patřičných mezí.

Ve vedlejší místnosti se dohaduje zbytek rodiny..o mně-o kom jiném.

Váhavá mě uklidňuje a konejší, Zlobivá se tváří potměšile a tančí s mými problémy kankán typu:

\"Vidíš, co jsem ti říkala\" a \"Já to věděla\"!

Tralala - dodám naštvaně a smáznu noty její hloupé písničky houbou. Sleduji, jak z ní odtéká špinavá voda smíchaná s mýma slzama.

Váhavá se upřímně vyděsí, když si všimne, jak umývám umyvadlo a zvědavě sundávám obal ze žiletky.

Příjemně studí prsty a ostře vzrušuje. Rozkošnicky přemýšlím, že bych si mohla udělat novou ozdobu - koneckonců, náramky jsou docela nudné. Pohladila bych se jenom jemně, aby Váhavá neměla řeči - občas je otravná a nechtěla bych poslouchat její námitky.

Hlavou mi bleskne..jestli moje krev bude vypadat taky tak úchvatně morbidně jako ve filmu, ale...netoužím být slavná, takže jenom zasunu ruku hlouběji do umyvadla.

Vyděšeně se krčí uprostřed sterilní běloby, ale pro krásu musí něco vydržet. Vidina autogramiády by jí třeba pomohla...?

Víření pomyslných bubnů se zrychluje a Váhavá se Zlobivou zadržují dech napětím.

Uprostřed nejlepšího mě vyruší zlostné bouchání na dveře.

Ani na tohle člověk nemá klid! Ještě že jsem si neřasila oči!! Klidně bych mohla mít vypíchnuté oko !

Uraženě uklízím nástroje a odcházím do pokoje.