Podzim v metropoli
Podzim v metropoli
Milenci v metru.
Osmanové páry
ve větru všude kolem mě.
V druhém Boha viděti
V druhém Boha viděti,
zaklínati očima Gangy
loučí světel abstraktních.
Faragliónovi oči
Poezie
Poezie
Já jsem chtěl psát jako život.
A moje poezie
byla žitím, láskou a mírem.
Siluety
Siluety
V noci v zimě v klobouku
se objímají se dvě siluety sa.
Pastelovou černí utlumenou mlhu
Toulky jako za stara
Toulky jako za stara
www. turismus. cz
krásný páry, starý dámy,
Svědectví
Svědectví
To jediné o čem může má poezie psát,
je - Tiché svědectví.
Ona sama píše.
Všední cesta
Všední cesta
S čistou hlavou
autenticky pozoruješ na skle autobusu kapek pohyby.
Vycezilované do detailu ornamenty přítomnosti.
Rozhraní
Rozhraní
Mezi mystickou zkušeností a bolestí
je světlo na listech stromů.
Tiché svědectví.
Archetypální slzy
Archetipální slzy
Most z víry potřebuješ postavit,
abys moh přejít.
Potřebuju kladivo abych moh zbourat zeď,
Zapomněl, hřejivá zima
Zapomněl, hřejivá zima
Potemnělá večerní
lampoví -
rozední rohoví, přístřešky očí.
Variace na staré temné téma
Variace na staré temné téma
Podzimem hrála rajská
hudba
a listy to zní.
Věnování
Složitá kubisticky lamentující díla,bych mohl tyvole kurva napsati. Ale občas přijde zázrak a ten ti otevře srdce i oči. Nedá se pochopit.
Sluncem vybělená
Sluncem vybělená
Nenaplněnost mých milostných vztahů
je krásná jako letní listy deště.
Jako vrásčité stíny dejvických stromů
The dawn (rozbřesk)
The dawn ( rozbřesk )
Between the night and day
there is a place where you can pray.
Between the man and woman
Analýza ulice
Analýza ulice
Zatmění Slunce Měsícem.
Snáší se hvězdy k zemi.
Ještě je večer.
Evangelium evoluce
Evangelium evoluce
Budiž světlo.
Budiž tráva, budiž domy.
Budiž Láska, budiž utrpení.
Zpěvy hlíny
Zpěvy hlíny
Břízy samoty nenosím do lesa.
Po cestě ozářen jsa jsoucí.
Vítr
Zafoukal vítr.
Akvěty z třešní padaj ve Stromovce na zem jako vasijskym filmu.
Začínám mít pocit, že to je nějaký znamení.
Tvým očím
Tvým očím
V záblescích intuice
štíty starých domů
a inteligenci mraky
Stínování
Stínování
V protknutých hlubinách zimy
se tápou kříže do tmy
všech pražských kostelních snah.
Jaro tu bylo vždy a bude
Jaro tu bylo vždy a bude
A slavíci lkou se větru.
Aprosíky vrby tančí dolů igelity
avlajou a vlajou a vlajou.
V substanci
V substanci
Jasnozřivost Slunce
prohřívá tvou krev.
Jsi horkokrevná.
Ó Karibiku
Ó Karibiku
Jeden ostrov, Isla Pelikano,
uprostřed moře.
A smělá bílá vybělí i pláž.
Milování
Milování
A mraky tvoří dokonce ještě obzor.
Dělí nekonečno na já a ty.
Na modrou a bílou,
Básně
Paměť stromů
Ty cesty, cesta cestoucí -
a jejich je paměť stromů.
A paměť kruhů na jezeře,
A musí to mít nějaký jméno?
A musí to mít nějaký jméno.
Poetrickou álejí noci jdu
a jsem už jen tichým svědkem.
Není tam už ten pocit.
Úděl
Úděl
A lampy zažasly nad tou nocí.
Prsty světel do tváře stromů -
jak setby samot.
Vysvobození
Vysvobození
Pod visutou melancholií stromu,
se klepeš jako listy.
A tvoje záda hřeje chladná,
Prsty sněhu
Prsty sněhu
A Slunce bílilo tiché vrásky hor.
V kolejích znova, pletli se mi kroky mezi slova
a keře, zatrpklé neviditelnosti v náručích cest. Och, paprsky světa, to světlo shledati.
Zásvit
Zásvit
Pokolena v trávě,
zasněná obruč zimy -
obrečíš mé rýmy.
Rozloučení
Koperníkův dávnoskop
a rty
jsou zahloubané.
Jak dávné moře -
Stará cesta
Stará cesta
Holografická zkušenost svítání.
Temně modré břízy spí.
Holografická rudost zamrazlá šípků.
Zvláštní jsou její
Zvláštní jsou její
Zvláštní jsou její -
samoty upřímnosti.
Nikdy nemohl být s ní,
Záhadná památníková nebe
Záhadná památníková nebe
Památníková nebe.
Zazáří mraky,
tou cestou jdu.
V raccích schovaná
V raccích schovaná
V raccích schovaná
mě létá, zima.
Strome -
V davech jsem chcíp
V davech jsem chcíp
V davech jsem chcíp.
V tý tubě co říkaji jí metro
láhve zvonív batohu jak modlitební mlýny.
Večeře
Večeře
Ó kafe kafá.
Darius Milhaud zní uprostřed vína.
zrají hlasy žlutých stěn
Večerní věčná...
Večerní věčná.
Viděti drak Am drap
Ó večerní
klestí stínů dejvických
Usnu ti
Usnu ti
Ležeti zas na zádech,
lednice vzdech
záchodu mručení
Na vsi
Na vsi
úzkou cestou mezi ploty
vytáhnu jezírku
pohled na svou tvář,
Půlměsíc krajina
Půlměsíckrajina
Okrouhlolistými dlaněmi
asfaltové cesty
rýžuji cosi,
Stará láska nerezaví
Stará láska nerezaví
Do křesla
podám ti ruku
má stará paní
Krajinou po ránu
I.
Na skle času se houpe vlak.
Podivné klíny stromů
začaly světlem do mlhy psát -
Vyznání
A tisíce oken jak očí plave v polívce
zařvu slovo láska.
A pak zapomenu žít.
To vanou kurva větry mezi domy jak vějíře
Ve světlech stíny
Světlo obchází jak plazivec stíny.
Nastavuje zeď ruměnou tvář.
Jak poledne vytesaný ze středeční hlíny
nakloníš hlavu
Stařec a ulice
Opuštěnou ulicí jak nocí
prodírám se sám
už léta na tebe myslím,
léta vzpomínám.
Doma
Na urnu zakašlal mráz.
Zrezlý hrábě leží v trávě.
Tupý nůžky, klíče pod jabloní spí
jak sny.
Znaky na cestách
prach, prach, prach
potkávám na cestách.
Ulice, domy, cihly okrový.
hvězdy na zdi
Pohádka o tom, co se hýbe v dáli.
Je takový inverzní léto,
protože je vlastně furt zima.
Slunce svítí
a ty listy, co leží všude na zemi,
pozorovatel, pozorování, pozorované
v zrcadle
zpatří svoje oči
oči v zrcadle
vidí sama sebe
Slovo
jako list raší slovo
vadne, padá, tleje a mizí
- já jsem
Bůh
Pro trochu lásky já pudu domu
když vyjde žena,
není vidět muž.
když vyjde muž,
není vidět žena.
Vinice
Na podzim reznou
hradní vína jako slova,
anebo zrají do zlatova.
pravěk Prahy shlíží
Pod vlivem deště
Pod vlivem deště
Přezmoklý koleje
se rozpouští jak voleje.
Rameno řeky spí.
Světlu
listy zavály mý kopretiny,
co chtěl jsem dát
tvým ňadrům na oltář.
listy odvály tu plnou chvíli
Život
Oči lásky modrý
měla jak Platón.
nezažil jsem větší krásu.
a větší utrpení.
Večerní rtutě
v kantábilnosti tónu sojek
zrají zraky do červena
mýho tvýho večera.
pobavená, pobavený
Ranní smogy
Ranní smogy
Vlhne stěna
popsaná slovy jak citoslovce
vlhnou stromy
Po cestě odkud přicházím
Tovární komíny
katedrála
do nebe zimy
lampa číslo 10
Sochy
U Čechova mostu
hledí němě sochy do řeky.
Kdo jim dal tuhle pózu -
.
Tajemství listvoví
Zimnní tahanice souhvězdí
se zmiňuje
o posedlostech
tma a život
Ještě než jsem ve hvězdách
podepsaná víčka noci
podzimním bezvětřím
nečekám
jsem sama
Kameny
Kameny
Rozčarovaná čárama ze své skutečnosti.
Odkuď se vzali kde se vzali pochybnosti.
Kostlivci spali hluboko ve mě.
vír
Sarkofágy vláhy nebe
vydaly světlo
vydali i tebe
vydali nás napospas
hledání...
panteon bohů
posrali holubi míru
do klínu ticha
vlaštovky vryly svý tenký čáry
na louce lehání
půlměsíční nuance
dozrávají v podvečer
karnevalový listí
vítr hází
Láska
Jak samota blaženosti
je tichá pokora bez přání
v dáli tuším svůj osud
vlastně už léta.
Poklona
Poklona
Diadémy spánku
v úbočí shlíží tvý pocity.
V náramku noci spočívá vděk,
oči sta
v polibku krajiny
šeptá šum míru
krystalická plnost
spočívá v teď a tady
Přechody
v životě se mění
moje tělo, vlasy, ruce
lidi excentricky křičí,
sedí tiše
Noc
Vlčí máky
vpila je lůna noc
vlčí oblaka, vlčí mraky.
Jak pijáky
Na zápraží
paleontologie života
okusuje kosti naše do ryzosti
planeta země odvěká
bezčas čeká na nás
Próza ticha
ocelový šrámy
za oknem ticha
za komíny zmoknem
jak Pražskýho jara próza
Absolutní večer
Absolutní večer
V noční cestě vidím svoje stíny.
I když máš štěstí kolik chceš,
vždy se najdou slova co zabolí
Její lásko
Její lásko
dvěmi číslicemi
za zdí stromu
usíná prosvitek
Když pláčeš
Když pláčeš
Okem mloka
modrými metamorfózami
úsvitu usínání
Jako listy
Jsme jen listy
na květině.
snadno usycháme.
Jsem si jistý,
Milenci
Milenci
spolknutá šavle dveří
rozpíná nitě tvého spánku.
Když strhnul jsem harfu tvé šíje
--
V mozaice z hlíny ve Stromovce
jsou kroky mý jak čáry kouzelníka.
Drkotá vrba.
Ze zlata v září smrákání
Vlaštovky vryly tenký čáry do klínu ticha.
V září záři svýho srdce potkávám.
Procházky lidí v pastelovym parku -
z hlubiny nitra vím, že budu teď sám.
Já Jsem
Já Jsem
V zrcadle řeky leží vrásky času.
Vítr si hraje se svýma vráskama.
Čas plyne, voda plyne.
VV
Prach ze dne noci
jak černě prahnu stát se nocí
tvář dne
tvář noci
Básníci
Básníci
Většinou básníci zkurvení
píší o pocitu odcizení.
o záhadném množství věcí