Čeho je víc
ČEHO JE VÍC
Čeho je míň a čeho je víc,
jen malou chvíly spí náměstí.
Jen malou chvíly váhání
Květiny na hrobě
KVĚTINY NA HROBĚ1. Květiny na hrobě,falešná harmonie, stovky svíček hoří,po západu slunce. Ve zlé lidské podobě,zrůda nám panuje, za sebou mosty boří a plive na milence. R: U paty oltáře nesvítí bestiař, pro lůzu bez tváře,odhodil svatozář, Vesele nasává ta kněžská kopie, pro krále Václava pořádá orgie, pořádá orgie.
Přijď ke mě
PRIJD KE MEPřijď ke mě lásko vzít mi dech,než mě smrt pošle rovnou z venku do myšlenek,tvoji navštívenku neztratímna Zvíkovských zdech. R: Psal jsem ti vzkazy na dveře, přijď ke mě lásko čekám tě tu, sežehnu tě jak cigaretu, budu ti věrný v nevěře. Budeme krásní trosečníci. přijď ke měpřijď mi alspoň říci,že je to márná naděje.
Píseň o velké straně
PÍSEŇ O VELKÉ STRANĚ1. Chceš li dnes žít musíš krást tato živnost vesele skvétá na hromadě hnoje tohoto světa odkud kradou lidi ze všech kast, když né pár pětek alspoň šesták blbý jim to vubec není soudci jsou špičky v uplácení vše se zamete pod koberec beztak. 2. Soudce ví kde nás tlačí pata přividělá si na rozssudku sám je plný šponavých skutku poučil se od Piláta, ti pravý neštítí se bláta v prachu je čest jsou prachú chtiví jen blázen ten je spravedliví poctivá nit na nich není.
Králoství z oceli
KRÁLOVSTVÍ Z OCELI1. Králoství z oceli, místo mozku chlast, zase jsme v prdeli, no to je slast ach jo. 2. Král šašek z šášou, no to je fena, co to mám z šíšou, splet jsem písmena ach jo.
Tlukot srdce
TLUKOT SRDCE1. Mám dost té trýzně žebrácké. vymetu smutek z duše, bezhlavé jaro čtverácké, k nám zvolna od hor kluše. 2.
Touha
TOUHA1. Duše se marně ohlíží, v trosce mého těla, jestli mi neublíží, tvá něžná tvář archanděla. 2. V kalichu blaženosti, šípem prostřelená, jde touha s posedlostí, uvězněná,uvězněná.
Ještě neodcházej
JEŠTĚ NEODCHÁZEJ1. Ještě neodcházej,z mých snů. zimou motýl se chvěl, moji touhu chtěl, s nevinou duší apoštolů. Svou ruku mi dej a překroč svůj stín stříbrný kočár noci ti osedlat dám.
Zrada v brokátu
ZRADA V BROKÁTU1. V temným lese nářků,schován za přetvářku, s výrazem debila,vlast si ho zvolila. Poblouzněni slávou,dnes cejchovaní zradou, zášláplí do hnusu,žijeme v poklusu ach jo. 2.
Začátek a konec
ZAČÁTEK A KONEC1. Šťastné jsou začátky,a smutné zas konce kdo si jen vymyslel,tak hloupou zábavu, po nějakém čase zas balíme rance, a dopíjí se zbytek hořkosti,vína z poháru. 2. Štěstí se nestaví,ze vzdušných zámků.
Krvavý slzy
KRVAVÝ SLZY1. Slyšel jsem zpěv a z jara dětský smích, lidé si přece alspoň jednou věří. pták trýzně klove v pochybnostech mých, iluze ztrácí lesklé peří. 2.
Vesmírní andělé
VESMÍRNÍ ANDĚLÉ1. Do času hrůzy,rodíme děti, vládnou jim můzy,budeme prokleti. Za trochu chtíče,za lásku bez daně, barevné míče,vymění za zbraně. R: Za hřbitovní zdí,postýlky na míru, andělé stěhují, naši duši do vesmíru.
Tak čert tě vem
TAK ČERT TĚ VEM1. Šlapeš po záhonech světa, nohou která mijí zemi, jsi žíznivec,vodu až na písek piješ z řeky. R: Proč tvé oči chtivé darú, prostor daly nedůvěře. proč svoboda moje, zamčená je za trojí dveře, když přikážeš větru, ať pohrdavě orve keře.
Kameny na hrob
KAMENY NA HROB1. Večer tiše usedá do krajin, ptáci usínají v korunách. Dozrávají hrozny jeřabin, kostelík v poli stojí sám. 2.
Duše v poutech
DUŠE V POUTECH1. Smutek maš vrytej ve tváři, z očí ti radost nezáří,z tohoto žití. Máš v sobě pocit prázdnoty, a málo lidské dobroty,jsi jak zvadlé kvítí. Jsi sama sobě otrokem a svojí duši prorokem,síla ti chybí.
Píseň beze slov
PÍSEN BEZE SLOV1. Sbíral jsem v mládí hvězdný prach, který zbloudil i v mou tichou sluj, za zvuků tiché hudby zněl, spletitý krutý život můj. Nikdo té hudbě netleská, a nemá nikde vlastní chrám, je mi tak blízká nehezká, zní v celém světě,který znám. R: Nedá mi spát a zahálet, moc nebes má,má něžný prach, od rynožských ji slýchám let, když jsem byl ještě větroplach.
Čistota a špína
ČISTOTA A ŠPÍNA1. Do prostoru čistoty se vetřela špína, ruce nám svazuje,bez citu hlavy stíná. pod andělskou tváří skývá se parazit tuhletu bestii nutno je zarazit. 2.
Bílá křídla
BÍLÁ KŘÍDLA1. Ve snu navštívil mě anděl, v dlaních měl hlavu schoulenou. Smutek v jeho hlas zazněl, poklesl v kolenou. že prý krásu ztrácí v tmách, a čechu zemi vidí v rozvalinách.
Hvězda
HVEZDAHvězda ta nebe zradilaa zvolna spadla ke dnumá duše tebe ztratila,a mizí v nedohlednu. Snad v dálavách zas najde klida cestu v klidném žitítys vzkázal,že mám odejíta za jinými jíti. Tak uposlechl příkazua s života ti mizíten skřítek co tu kdysy stál,je pro tebe teď cizí. Byl tady jenom pro tebestál ve všem po tvém boku,týden za týdnem uběhne a rok se přídá k roku.
Ztrácím se ??
ZTRÁCÍM SE .
DEVÁTÁ BLÍŽÍ SE,PÁTÁ JIŽ ODBILA,
PROUD SLZÍ STÉKÁ TI PO TVÁŘI NEVŠEDNÍ.
CO ASI STALO SE .
Na rozloučenou
NA ROZLOUČENOUAž na pomníku rozsvítím ti svíce,jež plamínek se zmítá mezi květinamiaž vítr osuší mé uslzené líceaž dopovím,že vím,že jsi tu s námi. Poslechnu si pak tvojí píseňslyšíš. už kamarádi struny ladí,se smutkem se tu mísí tíseň,když pohled muj tvé jméno hladí. Snad tóny mojí melodievyletí výš až nad mraky,do říšé snu kde kouzelný jeděd Vševěd mezi oblaky.