Písmák Odevzdaná
zab mě tiše, ať není slyšet ani sten jen kaluž vína rozlitého krvavou lázeň chystá pro oba zab mě tiše, ať není slyšet ani vzdech skláním svou hlavu prostovlasou pomalu na změklá kolena odevzdání zab mě tiše, ať není slyšet ani čas dnes vládneš mým životem tobě ho mlčky dávám vyber si zbraň zab mě tiše. co bude zítra. přijde daň.
Bilance
Vrůstám do půlnočního tichavpíjím se do nedělních ránnáš čas byl dán, však bez zárukya podáním ruky skrečovánBudou mi chybět všechna ta kdybyze slibů planých usmýkám šálmá dáti-dal, v oprátce smrtijsme rádi krutí, když život ztroskotal
Letno - snová fantázia
snívalo sa mio lete bielych vtákovna belasom nebikrúžili tíškonebeské motýlea v tom žiarivom svetlesme stretli jeden druhéhoiba malý okamihlen čo žmurk mihaľnícvtedy spoznali smeže nás stvorilijednoho pre druhého.
Chiméra
Paryba otvírá žábry dravě s rozmyslem polyká zbytky druhohor je skoro vyhynulý druh a na vodě kruh zkameněl pohledem tvých cizích očí miláčku i já jsem málem na umření tiché mrazení, ploutve na patách pomalu brázdím moře bílá křídou dřu pýchu s bídou a o dno břich a zákon evoluce je právem silnějších.
Zasněžená etuda
po bílých klapkách běží prsty hbitěsnaží se dohonit roztátý sníhuřvané vrány křičí přehlasitěže bílá zima zašla na úbytěletos už nepojede na sanícha zimní romance. ztracená někde v běhu všedních dníhraje etudu tiše, z posledních silvzpomíná jak rozdávala něhukdyž milenci na měkkém, hebkém sněhuvnímali jen sebe a dech se ojínil.
Pomíjivá
opil jsi mě červeným vínem při procházce na rohu stolu se sklenicí zavařených slz svlékla jsem brnění Johanky z Arku už nepotáhnu na Orleans alespoň ne dnes. dnes jsem mandala tvořená tvými doteky a ráno ji rozfouká vítr věčná pomíjivost světa….
Roztančené vločky za starým skladištěm
poletují do noci a je jim jedno, že táhnu ke skartaci další várku emocí odhozených, jak nepotřebné rukavice jen ať mráz štípe o stošest jen tak můžeme ještě něco zažít stále honíme prožitky ten věčně zelený pažit iluzí když vlastní život snést dá se jen s pár zrnky máku ubalených do cigára zapomnění den po dni se z nás stávají ti bezejmenní.
Psychedelická
mé touhy jsou hořce legitimní sterilně neintimní čajový prach sypaný z lehátka srovnávače duší „chci s vámi spát pane. “ nervózně posouváš brýle na nose přemýšlíš, zda se to vlastně sluší „nemějte strach, to je jen vtip“ /zoufalé ženy/ a zoufalé ženy jak známo dělají zoufalé činy - bez příčiny „taky mě vidíte tak divně. “ uvězněnou zvenku v mýdlové bublině milionem muších očí utopených ve víně černý petr skáče z ruky do úst z útrob trhá fanty … nenasytně tyhle a taky tamty, ještě je co brát hráčům z donucení soukromá sbírka selhání na každém rohu hopsa hejsa do brandejsa ženu líté koně ven z mé hlavy – bez popravy.
souřadnice
vybledlé stopy jizev v srdeční krajině. hvězdná mapa mých soukromých válek a z nesmírných dálek přistupují nevinně zapomenutí poslové všech Mléčných drah, málem neobjevených v dobách míru to oni mi dávají sílu dál brázdit krajinu pohrudnice a jizvit pole stokrát přeorané. . mé vlastní srdce.
23:00
poslední hodina před půlnocí šepoty - vzdechy zdánlivé ticho cukání víček spících /když/ sny buší do zavřených okenšelest křídel můry měkký krok šelmy časoprostorovou smyčku chuť červeného vína na mých ústech to všechno můžeš zažít tam. venku. hodinu před půlnocí.
Kadmé
pod nohama křupe včerejší den noc přikryje bílým tichem pole zrytá vřavou bájných bojovníků v soubojích o zlaté rouno kdo zkrotí býky získá vše však víc ztratí vzápětí mlčky rozsévám dračí zuby . a. pod nohama křupe včerejší den
Andělské inferno
Gestem starším než svět Tě lákám k sobě. V očích odlesk hořícího Říma a pravdu o nás dvou. Opravdu Ti nebudu předčítat kapitoly z Višňového sadu, nejsem Třetí sestra . /Antone Pavloviči/ Z krku mi sundáváš křížek ze zlata, to Ti tak vadí.
Vybydleno
Otvírám dveře do prázdného bytu
prý jsem tu doma
Na stropě praskliny
jako pavoučí sítě
Hladová
hladový žebráknahlíží dírou v plotěa sbírá drobečkyspadlé ze stolu
mám hlad po lásce mám hlad po svobodě
mám hlad po věci tak obyčejné jako je vzít tě za rukuv letním dni.
Kaligrafická
štěteček z nejjemnějšíchveverčích chloupkůnamáčí v kalamářiinkoustu rozkošese zaujetím pro krásukreslí na těle obrazcetouhy spalující na popelpo rýžovém papíruklouže jeho ruka. slehkostí vede tahy,jeden za druhým…. Vypráví příběh věčnýi dávní básníci ho znalivdobách, kdy ještě sámbloudil v jiných galaxiíchnesmělý mistr kaligrafiezdobí kůži své vyvolenékarmínovým filigránem. z nebe se snáší líný déšťpropojí včerejší noczítřejším ránem
poločas rozpadu
nehty drápucejch do tvých zadnedbáš na nicdál se zmítáš -chycený hadbereš si všechnoi na co nemáš právojá zasažená středemkřičím nahlassnad víc než je zdrávov tisíc kousků antihmotytříštím se - atomový hřib. a ty mě neslyšíš.
Splín
Víš, nějak mě zmohla únavapo šíleném letu střemhlav. Intenzita byla tak vysokáaž došlo k vyhoření organismu. /málem/Tak se to prý říkáv oddělení lidských zdrojů. Použít, vysát a pryč se slupkou….
Buenos Aires
TančímeArgentinské tangoNa střepech rozbitýchNadějí
NohyZbrocené panenskou krvíDva vyděděnci za branouRájeUvězněniV pekle stísněného sáluVíříme v dusivém kouřiCigarrillos
A kolem vládne dobré povětří.
Matematická
On byl Kruh a ona Tečna. Je to bolest neskutečnádotknout se jen v jednom bodě. Nenechám nic na náhoděmatikářských definic. Jsem Tvůj rub a Ty můj líc.
/Ne/láska
Říkal jsi mijak krásné mám vlasyA já je ostříhala -mlčky hodila do ohněŘíkal jsi mijak bílou mám kůžiA já šla poledním žáremaž byla plná spáleninŘíkal jsi mijak hebké mám ruceA já pracovala do úmoru -puchýře v dlaních praskalyŘíkal jsi mijak něžné mám nohyA já prošla ostružiním -rozdrásala si je do krveŘíkal jsi miJak vlídné mám očiA já je oslepila napořád -modrou ukryla tiše pod víčkyKdyž už nezbylo vůbec nicco bys obdivoval,odešel jsi bez rozloučení….
Vítr z kraje La Mancha
Pohladil špalík z lipového dřevaRozmýšlel, čím by asi chtělo býtVojáčkem… panenkou. lžící, praktickou skrz naskrzPřemýšlel dlouho, usilovněSem tam upil ze sklenice,ve víně hledal inspiraciDát duši tvar je věc zásadníČas od času, spíš mimoděk,zaposlouchal se do zvuků zvenčíVítr skotačí po lopatce mlýna,vypráví báje z kraje La ManchaTo se mu vždy zalesknou oči,posmutnělý úsměv změní tvářUž ví. Bere do ruky nůž rozhodně a zarputilea třísky lítají na všechny strany…Honem, honem…. spěchá ….
Inkvizice
Setkali se u morového sloupuOn - malomocnýOna - poběhliceBylo jim jedno, že zvou je - ZatracenciJeden pro druhého byli krásní a čistípak někdo zapálil hranici.
Za oknem
Vklíním se Ti pod peřinuzačnu příst - spokojená kočkaA tam někde venku /za oknem/malá sněhová vločkasvádí předem prohranou bitvuVypadla z nebe příliš brzy/dychtivá průzkumnice/roztaje dřív, než slétne na chodník/dlážděný včerejšími sny/Nemáme o ní ani tušení. /o jepičí extázi kousku zmrzlé vody/Svádíme Svoji soukromou bitvukde není vítěz ani poraženýJen jedna malá Smrt a. Znovuzrození.
Pod povrchem
Plastový delfín v dlanihlava otevřená…Trychtýřem plnímprázdnou nádobu. Hadí slina ukápla vedle,vyleptává skvrnuve tvaru Arktické zimy. Tekutý dusík zmrazíkost na máslo…. Mažu si ho na chleba,hladově ukusuji soustapropadající do neznáma.
Zimotaj
Dýchámdo zdi mostního pilířeA ozvěna můj dech vrací. Slyším ho
Dýchám do mrazivého ránaA chlad mění dech v páruVidím ho
Zkřehlou dlaň posílám výš ke SlunciAby se ještě trochu ohřálaAle Zima už pomalu usedá na svůj trůn
a zdobí se Černo-červeno-bíle.