Yes we can
ten tmavý mužíček kolem skal
na pár mítincích zatleskal
a nová země má nový sen
připni si placku, ó Yes we can
Zimní noc
slunce a sníh
zapadly do závějí
zas o kus blíž
je slyšet vytí
Figuríny
Figuríny vylezly z výloh butiků,
množí se dělením každým oddělením.
Na mramory nákupních chrámů nikdy nedopadne stín
a prameny fontán živících plastikové záhony nikdy nevyschnou
Poslední stránka
kličkování mezi úsměvykončí na poslední stráncea mrazení v zádechse tě neprosí o svolenídalší sebevrazi v metrukazí dojem z kalného ránaumatlaný mramorfiltry od cigaretschody do tmy či světlamonotónně hučícístrojový pot davua jeho neosobní starostpod blikající zářivkouukončete nádech a výdechoči se zavírají.
Vteřiny
odkvetly z létazmizely za stínyčas tiše splétámrazivé vteřinyv nádechu dušenévnořené do žilvteřiny tušenéco z nich dny složil.
Mihnutí se cizí zemí
došla jsi z hor až do příbojeza sebou padlé palácecelou cestu unavená zívášani Salvadora jsi nepotkalavčerejší demonstrantimíchají dnes revoluciv kavárnách do espressaa intelektuálně mlčí.
O konci léta
na polích se sklízí létonádech hltá žhavý prachzlaté vlny letí krajemjak odlesky na víčkáchhrají si a mhouří očiv nekonečném obzoruna konečcích prstůpři pohledu nahorulet mraků, let poštolčíkéž léto nikdy neskončí
Cesty
Hloupej trouba co ti nakonec odepíše,ikdyž ví, že ty jsi ho odepsala už dávno. Každá záminka je dobrá. A tak mizím z města kdykoliv to jde. Nejblbější na tom je, že stejně na každým konci cesty-ať je dlouhá jak chce-vždycky zarachotí klíč zase v zámku mýho bytua zatuchlej pokoj mě jako vždycky pozdraví.
Ptačí střídání stráží
tažní ptáci na jih e-migrujíkřídla do pasátů nastavujínamísto nich krákáníz Ruska letí havrani.
Zase švorc
v kapse zažmoulášposlední pětkous chutí vytáhnešposlední retkože v břiše kručíje celkem fuks letícím špačkemposlední šluk.
Za zrcadlem
cesta ze světaza zrcadlemvede vždy skrz střepyco nutí zavřít očico nutí být slepýslova co tak lehcea bezelstně plynouslova co čela křísípak v otázkách hynou.
Obrazy z New Yorku
jiskřivý dendruhé sluncevybudované ze skla a oceliavenue kypí životemohlížení neexistujestále kupředuza leskem dnůskrz rušné ulice
Žlutá lavina,troubící snad jen ze zvyku. Město protíná,kolona vzteklých taxíkůlínou chůzí beton pálíi ti druzí svůj spěch vzdalisložit nohy aspoň chvíliv parku ležet , nabrat síly
Na Broadwayvíří hvězdný prachnikdy neusednekrmený potlesky milionůnekonečné neonylákají do pastíjak u hrany propastiže by měly pohasnoutsnad nikdo nemá strachdéšť padá do listů central parkučeří hladinu a omývá skálya prázdné cesty šumítam kde předtím davy stályTak jiný než zbytek města. Ze slávy jen staré poutačea křečovitá gesta. Jak jízdě na starém Cyklonu,tak tradičním hot-dogůmuž i čas skládá poklonu.
Utíkání
po čase zasezvracím kysele vybledlé pocitypo čase zase vidím tvé ohořelé zápěstíuž bych chtěl být Na cestěale Poslední kabriolet zmizel na opačnou stranu horna místa bolestně neznámána místa o kterých vímže si je nikdy nevryju do pamětina místa kde se otáčí světna druhou stranuvšak po ránu čelo potem brotíve čtyřech stěnach doživotí.
půlměsíc
na nebi měsíc na rozhranízpola už zhasnulzpola se bráníta půlka záříhorkou nocístromoví šeptá o bezmoci.
Letní den
Další den krmenýslunečním plamenemdalší den sycenýodlesky zřítelnicjenom dnes dokořánjenom dnespak už nicohnivé mávnutíkřídla nad obzoremžárem ti pronikáhluboko do tělakaždý den povstáváz oharků popela
Nedělní ráno
nadránem dotančily slova
chladná dlažba vlnila spárami
vše dobré zůstalo za námi
zůstal jen strach zohlédnutí
Šeříky
Květy šeříků točí hlavou,
jako vloni jako vždycky.
Ta vůně těžkne apaticky.
Vnádechu dusí plíce,
Jeden z nejběžnějších rituálů praktikovaný lidským druhem
Podíváme-li se na celou škálu lidských rituálů od těch škrobeně obřadných ,vyžadujících větší množství postarších pánů vsukních s kříži, přes ty které zahrnují ostré předměty, drobné domácí zvířectvo a kompars oblečený do černé kůže po ty každodenní jako jsou ranní káva, ranní stolice a ranní nechuť přesunout se do zaměstnání, vidíme jen ty okrajové. Jeden znejběžnějších rituálů, který lidský druh praktikuje denně a sneklesajícím zápalem je nesmyslné hazardování se svým životem.
Ať jde o postupné a zdánlivě neviditelné riskování nebo o to očividné, spojené srychlostí,hloubkou , výškou nebo jinou smrtonosnou radovánkou, lidé neztrácejí nadšení.
Žádný jiný tvor na této planetě si netluče hřebíky do rakve stakovým zápalem jako člověk.
Radikální řez
Míra smutku v mém žití,přerostla už mez. Rozhod jsem se v okamžiku,pro radikální řez. Nanosil jsem na hromadu,nálady a splín. Možná malý jarní úklid,nezbyl ani stín.
Pondělní ráno
svítání v mlze odhaluje další dena lačný chlad obtáčí šeď domůstoupajících z bledých ulickde v řadáchv plechu ukrytáse lidská těla posunujía se zalepenýma očimausínají na křižovatkách.
Setkání
Kurzor na začátku prázdné stránky posměšně bliká a ještě více umocňuje jeho bezmoc a posléze i nechuť zneschopnosti vyjádřit se. Tak moc chtěl o tomhle momentu napsal báseň. Vzletné verše poletují hlavou ale přes prsty se nepřenesl jediný. Rychlou sprchou odehnal únavu a doufal, že přestávka pomůže.
1945
Přenesl jsem se do jara 1945.
Byl skoro konec války,
ale bomby pršely naší ulicí
a vzduch se plnil úlomky cihel.
Přání k Valentýnu
Krásného Valentýna,všem těm co se našli. A ti co jsou sami,ať si hodí mašli.
Zimní otisky
Koutkem oka vidíš stíny, tepou do spánků. Honí se sněhem, bláznivým během. Zatočí hlavu.
Zatlučen do slov, nepřekročím hradbu svého vzduchu.
iluze
na lampách jak oběšenci
visí iluze
svítí vstříc pozvednutým
pohledům
malířka
silueta reality
černý uhel papír hladí
stíny vjeden slity
požírají bělobu
Utíkej
Utíkej a neohlížej se
vyrvané výkřiky
ze skleněného paláce
zbyly střepy
Život
Za hradbou z papíru,
ušitou na míru
skrýváme život svůj:
Hořkou kávu,
Listí
Mám rád les plný listí.
Nejraději bych ho házel,
dopřál mu ještě jeden let.
V nadšeném šílenství,
Lost Highway
Lost Highway
Před sebou vidím jen koncová světla automobilu přede mnou.
Pár bílých linek vedoucích po silnici do tmy.
Necítím skoro nic.