prvních šest řádků je velmi milých, potom to pro mě bohužel zapadá, ale našlápnuto je to mile*

jako náladovka se mi to líbí, dobře to pro mě evokuje šílenost místa zvaného Anděl...*

Pro mě má velmi příjemnou atmosféru a to ani nemusím mít na mysli, že je to něco s D.B. Poslední sloka je vážně krásná...*

věřím a držím!

Gora+Stázka: velmi děkuji

Elizabeta: děkuji za čas, ono mně osobně to přišlo jako celek opravdu nesnesitelné, až dusivé, ten alespoň mírná prostor pro nádech tam vnímám jako nezbytný, ale to je samozřejmě zcela subjektivní...

whispermoonlite: děkuji za zastavení i rozbor, vážím si toho. Veršované dělení je opravdu pouze maskou, nebo jedním z možných způsobů, jak se tím prokousávat. Mám ráda, když se slova vzájemně nejen doplňují, ale zároveň i rozšiřují/odkazují/cyklí a spojuje je nejen myšlenkový koncept, ale právě tím, že se začne číst o řádek níž, se tomu dává trošku jiný význam. Jsem ráda, že si toho někdo všimnul, jakkoli se mi to ještě nedaří realizovat v takové míře, v jaké bych ráda...Joyce Mansou jsem číst zkoušela, ale krom toho, že (a teď ve velkých uvozovkách!) mě to po chvíli začalo nudit a štvát tím, jak moc mi to přišlo "na jedno brdo", tak mi vadila ta "ukecanost", která podle mě ubírá na intenzitě a to ona v tomto směru není nějakým extrémem. Samozřejmě je další otázkou, nakolik něco takového můžu říct z četby překladu, ale ani originál mě nenadchnul (ale taky nejsem extra zručná francouštinářka). Upřednostňuji minimum slov na maximum prožitku. A tím neříkám, že se mi to daří, ale mám to ráda...Mno nic, ještě jednou děkuji za zastavení i za slova.

Já osobně z toho cítím smutek až naštvání, jistou bezmoc, která je mi nejen v posledních měsících moc blízká...*

Mě ruší ta první osoba, která tam pro mě vnáší patos, ale to je samozřejmě pouze osobní dojem. Neumocňuje to pro mě onu náladu a hezké obrazy, spíš ruší/znevažuje, ale jinak se mi to líbí moc a výše zmíněné nejde brát jako kritiku, protože to je subjektivní pocit, takže za mě fajn, moc*

poslední se mi líbí moc*

líbí se mi konec, líbí se mi nálada, ale forma je pro mě cizí, což je samozřejmě otázka jen a pouze osobních referencí, ale jako momentka je to fajn

Atmosféra je mi blízká moc. Konec je pro mě trošku zklamáním, čekala jsem něco jiného, protože předchozí sloky byly pro mě dobře tíživé, silné, teskné a ta poslední najednou ve mně evokuje naději, na kterou jsou při četbě fakt nebyla připravena*

konec je krásný...*

moc pěkné obrazy, zvláštní neklid a zároveň pocit konečnosti...*

přijde mi to fajn, ale na můj vkus je to nedořečené, jako by chyběl nějaký závěr, nebo něco, co by pro mě hezký obraz "zarámovalo"/rozbilo/dovršilo, nebo cokoli...

třetí je pro mě nejsilnější, osobně z ní cítím jistou naléhavost, která je mi blízká, takže *

Za mě fajn, mně se líbí vyznění, se samotnou formou a volbou slov mám trošku problém, ale je to spíš tím, že na to nejsem zvyklá, čímž mě to tlačí k tomu, abych se soustředila na slova, takže jsem musela číst opakovaně. Ale to není "chybou" autora a v žádném případě to není něco, co by pro mě text blokovalo. Je na vůli čtenáře, jestli je schopen dát do čtení taky trošku snahy a tady mi to přijde snesitelné a svým způsobem to přináší zase trošku jiný zážitek ze čtení, takže - proč ne?*

ta druhá sloka..velmi

ne všechny sloky, některé ale velmi...(á propos je pro mě velmi překvapující, jak moc "pomalu" opravdu zpomaluje)*

Oldjerry: děkuji za čas a Tvá slova..K formě - není to nějak úplně mou leností, že by se mi nechtělo něco vkládat po kusech, ale faktem zůstává, že ty věci dozrávají v jeden čas všechny, tak pak mám pocit, že by měly být pospolu a jakkoli si uvědomuji, že je to až únavné a málokdo udrží pozornost, nacházím v tom určitý smysl a i ta únava při čtení tak asi pro mě má význam..mno nic, Tobě děkuji

druhá sloka je podmanivá...*

jop, dnes asi trošku víc do nálady, než by padlo v jiný den, ale líbí se mi ta civilnost a upřímnost, takže *

agáta5: děkuju, především za čas, protože si jsem vědoma toho, že je to na jeden zátah velmi těžko prokousatelné, až nečitelné, ale už jen to, že uvažuješ o tom, že by ses vrátila, mě těší.Děkuju.

příjemná bezútěšnost, mně velmi blízká

osobně mám - a to takřka vždy - problém s různými závorkami a podobně v básni. Mám pocit, že tam tak autor vměstnává něco, co je buď navíc/zbytečné, nebo jen neví, jak to tam dostat normálně. To mi vadí i tady, ale zbytek je velmi silný a zdařilý*

začátek je skvělý, pak pro mě, bohužel, ztrácí moment nepředvídatelného, ale první sloka příjemná

velmi*

od "Dítě" se mi líbí moc*

Prosinec vždy nutí k plošnému zešílení. A já Tvé verše bezmezně zbožňuji. Díky*

milé a křehké*

mám ráda prózu, ve které se dají najít pěkná poetická místa..*

moc hezké, bolestivé, v sobě ztichlé*

poslední sloka je skvělá, stačila by sama o sobě, převyšuje ty nadcházející

v létě je dusno všude, kolem nás i v nás..;)

jak výstižné...

první asociace - Kronika ohlášené smrti...* 

třetí sloka se mi líbí moc, ne formou, ale obrazem...

mně asi fací forma, která se mi blbě čte i snahy recitovat, ale pohromadě to drží a ta druhá je pro mě akorát do nálady*

do dnešního pocitu akorát..*

osobně mám mnoholetý problém se slovem "anděl", které mě předem irituje, ale to není Tvá chyba a tohle je pěkná chvilka, která mi cinkla o duši ve správnou dobu*

moc pěkné

Milí, děkuji všem za zastavení a názory. Dříve jsem publikovala po básni, ale musím se přiznat, že tohle je pro mě sobecky jednodušší a především - všechny věci dozrávají ve stejné chvíli a já jim jen dávám volný průchod, tak chci věřit, že má smysl, že jsou takhle pohromadě, ač si plně uvědomuji jejich schopnost čtenáře zahltit a ubít. Ale děkuji všem, kteří se o jejich přečtení alespoň pokusili.

"jednou můrou" bych asi měla potřebu vyměnit za "jedinou můrou", ale to je samozřejmě jen na osobních preferencích, možná bych tím příliš změnila význam textu, ale jako zachycující momentka to není špatné, ač konec je pro mě příliš rychlý, jako by nebyl čas na dopsání, jako by chyběla snaha věnovat se mu

už samotná forma je pro mě problém, rozdělení veršů pouze takhle vyžaduje jiný typ básně. Takhle je to pro mě příliš hutné, příliš apelativní, ovšem bez básnického jazyka, čili spíš náčrt pro kvalitní poesii, než samotná poesie

předposlední sloka je pro mě zmatečná, zbytečně překombinovaná a ve vyznění bych ji snad i byla ochotna oželet, ale to kolem, to je pro mě blízké*

prostřední sloka mi tam nesedí, jako by byla z jiné básně, vyžaduje u mě zbytečné přemýšení, čímž báseň pro mě narušuje, ale celkové vyznění rezonuje příjemně..*

Nečetla jsem předchozí kritiky, tak se omlouvám, budu-li příliš opakovat.

Text pro mě příjemný. Líbí se mi jeho délka, která mně osobně koresponduje se stylem. Ten mi přijde svou určitou fragmentálností príma. I jisté nedořečení jsem tu schopna přijmout. Je to pro mě krok od osoby, která je sama odtažitou, čili na mě to funguje. 

Výtku bych měla zejména k velkému množství použití pomlčky (-). Mám dojem, že je toho nadbytek a většinou je autor používá, protože neví, jestli tam budou čárky, nebo netuší, jestli to není "příliš málo" na další větu. (Teda já to tak dělám často, nechci z ničeho osočovat Tebe)

Možná bych si to dovedla spíš než jako povídku představit jako scénář k nějakému krátkému, pěti minutovému videu, kde by obraz dodal ještě malinko více šťávy, možná rozehrál další rozměr, co opravdu vypadlo z hlavní postavy a co si jen myslela, ale to už je přílišná čtenářská invence, pro kterou tu nejsme..za mě *

Tohle je pro mě zbytečně zdouhavé a bohužel se musím připojit k výtkám Fruhlinga. Mně teda nevadí nějaká roztříštěnost v dialozích, ale vadí mi to kolem - jakoby obyčejné popisování okolí a událostí v opozici s použitím jazyka, který je pro mě až básnický. Bohužel to u mě nefunguje, jakkoli nejsem příznivec používání hovorového jazyka v próze (vyjma dialogů), tohle pro mě byl druhý extrém. Obzvláště rozjezd byl pro mě skoro nepřekročitelný, necítila jsem z něj lehkost, se kterou jsme se u Tebe zatím setkala a která mě bavila.

Dovolím si lehce nesouhlasit s předchozími kritikami v tom, že osobně vnímám napsání jakéhokoli lit. útvaru o lásce jako věc obtížnou. Pokud tedy samozřejmě chci zanechat dojem ve čtenáři a chci se vyhnout klišé, patetice, nejapnosti, plytkosti a podobně. Tady mám dojem, že to bylo zvládnuto příjemně lehce.

Text na mě působí, jako stará videokazeta - lehce zažloutlý film, který se seká, přesto jsou na něm lidé šťastní s lehkou melancholií v nebi kolem nich. 

K výtkám kolem snídaně se nepřidávám, mám dojem, že v tomhle textu je to jedno a příběh to extra nevyzdvihne a nezkonkrétní. A ano, některé momenty a použité fráze jsou frázemi, nicméně mám dojem, že i celá láska a to, co v ní lidé cítí, je vždy dost podobná, takže to vidím jako plus, že se autor nesnaží o těžké metafory. Když mu přijdou na mysl, použije je s lehkostí, ale proč se do nich zbytečně tlačit. Takhle text působí nadýchaně (může se to vůbec použít???) a prožitě - a právě prožitě tak, jak lásku a vztah prožívaly miliony lidí před námi a budou i po nás. 

Líbí se mi forma, určitá cykličnost, kterou v tom nacházím (a můžu se zcela jednoduše plést), ale právě ona rozdělenost  a pocit "záznamu" z roku(?) vztahu, mi celý text dělá uvěřitelnější, lidštější a křehčí. I styl "kamerového oka" mi je sympatický, protože umocňuje intimitu vyprávění a prožitků.

Osobně mám problém jen s drobnostmi typu: "naše oči se proniknou", "tělo, které se pod nimi honosně rozpíná" - i pokud šlo o záměr autora, pro mě to byly momenty, ve kterých jsem se zasekla a jejichž vyznění mě ruší.

Ale jinak jsem ráda, že jsem text otevřela, protože mě vtáhnul a to zejména po stránce atmosféry, jak plné lásky, tak melancholie a smutku a já doufám, že jednou začnu věřit, že lidé můžou mít rádi...

*

asi než volné verše bych to zařadila do miniatur prozaických, čili formou by to pro mě bylo stravitelnější, takhle je to...nedořečené, nebo nevím, jak přesně to nazvat..vlastně jsem jen zmatena (což je asi poznat i z předchozích řádků)

..zbožňuji motiv cirkusů, vždy a všude - jsou pro mě dostatečně přitažlivé a děsivé zároveň..a tady je to příjemně neotřele použito - pro mě*

poslední řádka mi ruší celý text, ale když si ji odmyslím, vnímám to pozitivně*

něco silné velmi, něco prošlo bez povšimnutí, ale..vlastně proč ne..jen ta forma - pro mě těžko zpracovatelná, na verše*

oproti ostatním, které jsem od Tebe četla, na mě tahle působí zbytečně ploše...

hutné, ale kdo se nebojí zamyslet, může dostat odměnu*

obrazutvorné, což je pro mě vždy příjemné*

pocitově ano*

občas se to prostě sejde...;)*

vyzněním blízká, formou vzdálená, přesto rezonující*

skvělá, pro mě velmi intenziví, jakkloli jazykově vzdálená*

príma, na mě trošku ukecané, ale stále ne příliš, aby to neudrželo mou pozornost, čehož si cením...a některé momenty jsou moc pěkné

...příjemný profilový obraz...

pocitově ano, některá místa hodně silná, jiná méně, ale oproti Tvým předchozím věcem lépe zacílená a zpracovaná..je to jen můj názor, ale..těším se na další!

některé momenty jsou moc krásné*

klidně by pro mě mohla být bez posledních dvou veršů, ale jinak příjemná, velmi

osobně se mi nedaří si obě sloky propojit, ale každá zvlášť se mi líbí moc*

pro mě plně dostačující i jen první sloka, která je skvělá*

skvěle výstižné*

první sloka je skvělá, líbí se mi celkově lehký nadhled, který z toho cítím

druhá sloka je pro mě velmi intenzivním obrazem...

první polovina moc...

 "tvůj klín je přísnej bůh" tohle by stačilo i na celou píseň...

má "Ů" nějaké opodstatnění?Za mě text ano, jsou v něm hezké obrazy, které ve mě ledasco vyvolaly a toho si cením, jakkoli třeba poslední větu bych vypustila úplně, ale to je věc osobního názoru..*

jop, za mě lehce smutná, sarkasticky melancholická, trošku nad věcí, přesto z ní je cítit strach a zájem o někoho...forma zase lehce víc "na**aná", než bych potřebovala, ale proč ne*

jakóóó, některé momenty mi cinkly, ale ta forma je na můj vkus dost hulvátská až pozerská, což mi ruší samotné čtení, ale obsahově místy ano

téma více než přitažlivé, každý si v sobě neseme tyhle "básně" jen ta forma je neomalená..jako by "potřebovala ven" a bylo jedno, v jaké podobě

Text pro mě sympatický už tím, že zjevně není prvoplánově v rámci moderního "kultu mateřství". Čili velmi se mi líbí obsah, chápu lehkou ironii, drzost, sarkasmus, ale ta forma a především hovorová čeština je pro mě nepřekročitelná. Bohužel nejsem schopna si vychutnat text, jestliže se mi jazykově příčí.

tahle se mi líbí moc, jen pro mě osobně je plná momentů silných a bohužel i nicneříkajících a ty mi nakonec přebily samotné vyznění...kdyby se mi znovu dostala do ruky ve vyškrtané verzi, mohla by být skvělá - ale chápu, že pro toho, kdo to píše, má každý řádek význam

příjemná pocitovka, ve které by mi ale klidně stačily poslední tři sloky

milá, něžná, sladkobolná, jako karamel na špičce jazyka..*

jestli je Tvůj věk opravdu tak nízký, jak uvádíš, pak musím říct, že mě velmi překvapuje Tvůj styl. Není to nudné - to bych s Lalulá nesouhlasila, jen se člověk musí zklidnit a naladit na pomalejší, nostalgičtější notu života, ve které ví, že něco denně ztrácí a doufá, že něco nového objeví.Není to můj šálek kávy a věřím, že tři Tvé texty na mě budou za večer až až, ale i přesto ke mně promlouvají a toho si cením. Pěkné*

hravé jaro...příjemná změna od emo pokusů o básně*

Má sympatie vychází asi čistě z toho, co ve mě báseň evokuje/připomíná, ale i to je jeden ze způsobů, jak může fungovat..Jen bych sama byla za vynechávání interpunkce v koncích veršů, je to zbytečné, stejně jako finální tečka, když to celé ani nezačíná velkým písmenem, ale to je samozřejmě názor zcela subjektivní*

...snad jen ono finální "nezrudneš" na mě působí příliš tvrdě, zvlášť vzhledem k textu, který dokončuje, ale i tak..*

skvěle! konečně někdo, kdo je schopen konfrontovat nynější dobu a "netlačit přitom na pilu"   *

neprvoplánové, nemělké a přesto srozumitelné, má-li čtenář chuť porozumět*

líbí se mi lehkost první!

druhá skvělá...*

hola hou..ano,blízké*