Píseň větru II.
" Kroky nesou ozvěny,ozvěny jsou znamení,proletíme dřív, než pozdějí,ať není další souzený. "" Ach ano tady je,u hřbitova, dojemné. "" Krá a krá běž smrtelníku. Ten strom stojí na pomníku.
Znamení umění - Z láskyplné náruče smrti
Na noční obloze hěvzd,všech stínů vldáce - král. Prokletý úplňkem křest. Svůj život smrti zanechal. A tak zemi procházel,v obětí temnoty,se znamenímna noční obloze,že nekráčí po cestěza smutkem.
V zrcadle citů
Zrcadlo světů,ztrácí se v mlze,hvězdám všech květů,ztracených v slze. V kapce co touhou procitá,nalezne jen v známé tváři,když hlouběji vcházído náruče citů člověka. Inspirováno obrazem od Jany Prekopové "Industriálny ornament I. ".
Sen měsíce
Hleď, měsíc o slunci sní,o paprscích jehož moci,které tak sladce hledído jehož očía on sám neví, co chtěli by říci. A jak ve dne,tak i v noci,měsíc sní o krásném slunci,nespí, jenom žasne,jak krásné jsou její básně. Básně, co nevím jak to říct,slovy nelze vyjídřit. básně sladkých polibků,těžce jemných dotykůa úsměv, ten v její tváři,znamená, co nevyjádří.
Z kamene
Hlídám to srdce z kamene,co znamením je,že srdce Tvé,bije mocně v hrudi mé,a tak jen myslí na Tebe. Jako teď je mé to Tvé,jako ve snu skutečné.
Černá a bílá
Od života hledánído smrti - poznání. Dojde každý živý,jen ten ne což je prokletý. Ve stínu anděla,vždy spatříš démona. Jen který je ten,co v tobě se ukrývá.
Stín
Je ukrytý v temnotách,měsíc ho hlídá. Prochází se po chodbách,kde není světla. Pod zemí tiše spí,když slábne a ztrácí seslunce se probouzí,pak za soumraku vrátí se.
Snad...
Noc co noc když usínám,do tebe se podívám,jestli tě tam uvidím,jestli ty ledy roztopím. Snad ne marně doufám,že v mém slunci měsíčnema srdci temně červeném,uvidíš co v sobě mám.
Slitování
Ó dovol mě zemřít,živote daný,nechť okusím štěstíTvé sladké panny. A zřím, co vděk ve Tvém jméně znamená,neboť jsem, nešťastný jsem já. Ó dovol mě zemřít, osude mocný,nechť vůlí svou, můžubýt Ti nápomocný.
Chráněni
Hleď již úsvit stříbrnýcestu naši zdobí. s Ďáblem což nám hlídá sny,když nás nebe zlobí. Cestou nás chrání a pečlivě střeží,aby se nás nedotklonejvětší neštěstí.
Když sním
Já chci snít, v tomo snu bdít,ve Tvém náručíí umírat. Já chci snít, v tom snu žít,protože vím, že se to nemůže stát. J8 chci snít, v duši Tvé být,když měsíce svit, provází noční klid. Chci být Tvou nocí, úplňku zář,kde ze smutku a bolesti, se mění Tvá tvář.
Moře
Už slyším v dálimoře hlas - šumění. V kterém sladce víly tančí,západ slunceje promění.
Pro Dianu
Jen bolest a žalu plná temnota,v mém nitru jsi nezvěstná,má jediná nevěsta. Věčnost a oběť srdce Tvéhodnem i nocí rozkvétámou duší, což je prokleta. A Tvé oči tak krásné,jen pro ně,psal jsem Ti básně. Pro srdce o lásce,která taky jednou zhasne.
Oči
Čekajína překonánívize prokletí,jak vstoupí zář do hlubina vyjdou z podsvětí. Čekají,protože se neodváží,udělat ten krok,tam kde slunce zaří,na druhé straně,závaží.
Osvobozen
Když jsem hvězdám zpíval sny,bděl jsem sladce nespoutaný. Když mě vítr z bouře nesl,přistával jsem, kde kdo klesl. Teď déšť mě oblévásvou krásou hvězdyvečera.
Ta pravá?
Jsi to ty má ozvěna. Což v mém smutku jedináničíš bolest, trestáš žal,v srdci šelest zabíjíš. Jsi to ty. Ta královna, co vládneš nocínad mou duší.
Co je láska?/Můj svět
Stav tranzu, míchaný s šílenstvím. Radost snoubená se zlostí. Nevědomý vědomě citěný. Láska je přátelství.
V domově upírů
Měsíc, můj bílý králi všech mé krve prokleté. Tam mi křídla svérozprostřené,ve všech srdcích,kterým znamení svédaroval.
Jestli
Jeslti se mé srdce neplete,není až tak prokleté. Jestli jsou i u Tebe,pocity mé - u nebe. Smrt mé duši uniká,když s Tebou usínámá motlitba.
Svatba upírů
Už přichází noca v lesích stíny tančí. Vlčí písně zpívají,z hloubek všechno chystajína naši, svatbu upíří. Ve jménu Ďáblaměsíc požehná,naše svatost budiž posvátná. Já budu krví Tvou a Ty mým tělem,naše duše splynou,před celým naším světem.
Modré kúzlo
Ja ako kvety,voniam fialky. Ty otvaraš svetyz nestratenej dialky. A mesiac v nás,mení mráz,v nezmenenej kráse krás. ***Len medzy nami,popol vanie.
Půlnoc
V ozvěnách se prohání,v strachu lidské sténání. Když zvony čas volají,dech noční v led je promění. Uprostřed stínů,výkřiky z ulic v tu hodinu,když krev podobá se vínu.
Návrat přes hlubiny
Za noci hluboké,za svitu měsíčného,ve stínech-temnotě,anděla pekelného. Byl jsem zrozen,z krve hříchu,smrtí pokřtěn,v nočním tichu. Napij se z hloubek,černé propasti,nechť taky zvednou těplameny, z tiché věčnosti. Tak skoč.
Trápenie
Bolesť, ako dno morské hladí,slzamy, kde plávajú hadi. Jed v jich síle preteká,ako hlas - smutná spomienka.
Půlnoční sen
V temné noci,mezi lesy,dvě mrtvé duše,z hrobek vstávají. A vítr šeptáslova touhy,dračí krvepoznání. A rudým hlasemĎábel zpívásladké verše,requiem. Tajemnou mocíměsíc kreslí,do jejich srdcečerné znamení.
Pokřtěn
On, což vládne hloubkám černým,on, což nočním větrem vzlétá. To on už dávno duši mouchytil; a pokřtil temnotou. Bůh - jen svědek bezmocnýa Ďábel, křtitel všemocný. Slyšte.
Je-li to Tvé přání...
Z propasti vyzvednu Tvou dušina zemi, kde nenávist jen čiší. Do říše temné, milované noci,pod nebe hvězdné, já podám Ti rukku,budu Ti pomocí. Jen duše Tvá v mém náručíbude prokletá. Jako víra Tvá,nenávist vytratí,ze srdce - těla člověka.
Uvězněný
Chlad a tichomě zazdívá v mém žaláři,který spoutal měna beznaděje oltáři. Jen stín, můj přítel nejvěrnější,nikdy mě neopustí,jako nepromluví.
Probuzení
Měsíční svit,temnota a chlad,svou touhou probouzí,vzrůstající hlad.
Slovamy
Len oči farebné,odhalia skutočné. A slovo jediné,odvrátí fiktívne. Čo vedie človeka do snov,-plnych- s nečistou tmou. Čo dávajů jasnosť pre pár hviezd,-prázdnych- bez jasných ciest.
Druhá strana
Cítíš ten pocit. Slyšíš ho ve hlasech pokojů. Pomalu překrývá tvůj byt. Plující obraz ostrovů.
Zo zátišia duše
som odraz tvojho ja. Myšlienkou z neznáma. Ktorá do mysle vnáša,odkazy poznania. Som na ceste zkonania,kam zrak svoj otáčáš.
Obraz tvojej smrti
Spálené myšlienkya úlomky slov,sú bezmenné v predstaváchskutočných snov. Pozn. : Otvor svůj odakz. a vrať sa spať z reality, i keď tvoj vlasný tieň si to nedovolí.
Nevydomé
Vládnu ním podnetyjedinej myšlienky. Kde sú len dva svety,zblúdilej spomienky. Pozn. : Čo vidíš, čo cítíš.
Ponořen
Věčností kráčím,v záři noci bdím,ve smutku se ztrácím,když měsíc necítím. V temnotách hledám,své duše stín,kde své srdce mám,živoucí světlem svým.
Vlkodlak
Vlčí jsou oči tvé,světlo v temnotě. Kouzelné až smrtelné,svou krásou svádí duše,světlo tajemné. Věčnosttrýzní duši, v srdcitemná osamělost. Jen když věříš,měsíc znáš,nejsi sama,své světlo máš.
Prokletý
Prokletý. Jako oběť své obětizůstal jsem ztracený. Posedlý. jako ztracený,v srdci mé láskyuvězněný.
Nebe
Září, tak hluboké,jak oceán veliké. Jako moře zbarvené,jako voda, takéživotem naplněná.
Anděl věčný, nesmrtelný...
Měsíc šeptá do duší,básně snů a prokletí. Písně zpívá pro srdcejemu věrné milovnice. Písně smutku o lásce,živé smrti - krásce -.
Sám
Mou radostí je má víra. Jen jediné, co mi schází,je nemrtvý, jako jsem já. Volám do temnoty,kráčím nocí, hledám. Však marně.
Pohřbení
Tam, v těch mracích,v hlubinách. V řekách plamenů. propastí. Tam, kde stíny zářímé srdce protéká.
Ve Tvé náruči
Chci usnout ve Tvé náruči,slyšet tvůj hlas. Pomalu, jak v prokletí,kde umírá čas. Chci líbat Tě, nocí opájet,nechť cítím Tě, jako živý svět.
Za nocí...
Když slunce ukryje svou tvářa temnota rozpálí svou zář. povstane má duše,jako stín, jako růže. Taky rozkvete,v smrti, srdce prokleté. Touha přežívá,za nocí znásobena.