Písmák Ukolébavka pro malou E.
Pochovám tě, Uplakanou
tváře barvy červánků
všechny chmury odhoď stranou
Jak daleko máš do spánku.
Výbor z internátních keců
"Eliško, opovaž se chodit na červenou, co když tě přejede auto. " "Tak budu mrtvá, panchateli. " Ibis, redibis non morieris víš, mravokárče. Přes nateklou prostatu ucvrnkává bonmoty kap kap Po pár pivech stejně kohoutek odkapává Pátou od Bethovena - i vychovatel Nežer mi to ticho dělený třema "Panchateli ať mi ho nežere.
jedno pondělí
Expirační doba pondělků
je příliš malá.
Propadlo mi
dírou v kapse
Lháři.
Říkals, že máš rád tmavovlásky. A že si mě jednou vezmeš. Taky jsi mi tvrdil, že se ti líbí moje rty. Ty jedinej jsi šéfkuchař, mistr ve vaření z vody.
Psal se rok 1888, 31.srpna. Tehdy poprvé.
Psal se rok 1888, 31. srpna. Tehdy poprvé.
Stál jsem na levém břehu řeky Temže a přemýšlel, jestli se do té propasti mám vrhnout.
O ní, pro ni
Její jméno zní, jako vánek na poušti, co tvář zchladí. Jako jeho pláč, když ho v noci opouští- jediým slovem zraní Její jméno zní, jako tisíce dešťových kapek, kterými ráda nechává kropit svou tvář. Jako zvuk dvou párů kočičích tlapek, pouhým okem lze vidět její zář. "Proč jsi podlehl tomu.
strachy
Plná jáma strachůstvořenejch ze střepůfialovejch kolečekoběšenejch můzzčernalejch plicdošlejch cigár. Fialovejchoběšenejchzčernalejchdošlejchlásek.
Non j´n regrette rian
Jsem básnířka, krásou slov unešená Jsem rusalka s vlasy od krve Jsem kacířka, bolestí utěšená Každý hřích je jednou poprvé Jsem ďáblova nevěstka, strachem oněmělá Jsem závist, jež zžírá mě plamenem Jsem tulačka, navždycky osamělá Jen ty, kdož jsi bez viny, po mě hoď kamenem Jsem zlodějka osudů, pokoušená bytím, či nebytím Slova plná zášti do srdce vepisuji Hraji si na city, ač je necítím . . ale jako vrabčák ničeho nelituji.
More then just my mind
Je ráno. Ráno, vonící namodralým kouřem. Kouřem z cigaret. .