Písmák Kovbojové nepláčou
„Kovbojové nepláčou,“řekl mi dědaa na zem upustilporcelánový hrnek. Řekl to s úsměvema byla zase středaa ze všech vlastních silse snažil neplakat. „Kovbojové nepláčou,jenom smutně hledína hladinu věcí,co kdysi byly jinak. V čelo voje postaví sea než spustí si hledí,upilují mříže klecía prchají pryč.
KOULE - Abnormální noc
Potichu žasnou
jiskry, že hasnou.
Kvantum dřeva dohasíná,
bledá záře umlká,
Zahrada
Jen tak jsem si sedlana lavičku v zahraděa ze školyke mně zaznívalozmatené štěbetání příčné flétny,někdo si zkoušel na bicí vojenský pochod,na klavír kdosi vepsal Humoreskua piano zazněl ptačí zpěv. Sedět v zahraděse skicářem v rucemoc neumím. Kroky kolem,skřivani v břečťanua zpoza rohamě šmíruje zlatá rybka. A na papíře linky a stíny a sny,kroky, samé kroky támhle na stráni,otisky výstav a vidění hvězd,úkroky stranou a gesta bezmoci.
Cípy tesknoty
Tesknězní slova chválya vítrsvíra duši v oblacícha cípy prádla v pátek věšenéhotřepotají se. A ptáci zkouší trémolovat. Teskně zítra zazní snya krásaje jen koukol v obilía pramen vlasůz balkonových dveříslétl na oblaka. A dál jen bubny aut na asfaltu.
Hudbě
Vpíjíš mě. Pijane z čtyřlístků,odvaho trhanů,kráso zakuklená v šál. Svátek bílých pivoněka vůně kávymě utrhly z třešně. Vpíjíš mě.
Rákos
Zasněžilapeříčka topolůkrajíce chleba. V kosatcíchegretazas kouzlí s ohňostroji. V trávěsrdce nezamrzá. A ranní mlhaodívá strž.
PERU
Je to daleko. Zkřenčelé bramboryukryté pod pokličkouv košíku z proutí. A jména nejdou vyslovit,jména si nejde pamatovat. Je to daleko.
Kolumbovská
Slepci si čtou pohádkyz loupákůa slunce pálí i skrz černé brýle,skrz mračna se dobrat k zlaté žíle,to chce časa souhlas posádky. Ptáci kreslí do oblohy andělya vítr nosí po palubě krystal soli,hledat v sobě štěstí hodně bolí,chce to časa masti na nohy. Vlny hrají do kýlu své kuželkyprodlenívšechny na palubě převelice nudí,slunce je stát, obhájce i sudí,chce to čas,než změříš země v tobě do délky.
Melancholie
Už tak hořký čaja v něm příliš citrónu,báseň je jinotaja já se k ní přivinu. Už mám zas melancholii,jiní se nalijía já píšu. Sedm nadějía osm prázdnot nakonec,básně jsou zloději,co dělají dobrou věc. Už mám zas melancholii,jiní se nalijía já píšu.
Barceuse
Rytmicky šlapají po schodech náhody,nevědí blázínci,kolik je hodin. Pomaluotevřou zamčenéposchodíTebe. Rytmicky zazvoní na klíčeve dveříchsamoty,blázínku,pojď radši ven.
Světlo
Světlomi říká,že prý je zaseneděle. Rozestlanápostela knihy kolem ní. A smutky skryté za závěsy. Světlomi říká,že prý své největší zázrakyukrylo do stínů.
Ahoj...
Občas mám pocit,že jsem prázdný pouťový balon,v němž nezbylo už heliaa padádokud ho někdo nenakopne. A tak čekám,až ucítím bolest,která mě možná vrhne k nebesům. Ahoj,špinavá Matko Země. A nemám strach.
Elektrokytarická faleš
Zmučená kytara sténájak propálená botav polostínu. Na ptačí budce anténajak spár oproti nebizpoza splínů. Pokrývač nebeských děrspadl ze střechy. Král Lear se bojí svých dcer,poslední výdechyslyšíš.
Renesanční
V poklekus rukama od inkoustu,do vlekuosli jsou zapřaženi. Tři tečkyna dlani. Výdechybrání se uchopení,pod mechystarých chrámů. Zjevenízpoza trámů.
Rybízová
Ze zahradykdysi plné zázrakůzbyl jenom seschlýrybízový keřna konci řady. Lehounce našlapují myšia kradou střepyz květináčůna psím hrobě. Zahrada umíráa zároveň se rodí. Rumištědo chodidel bodáa kopřivy kvetouod jarado podzimu.
Okamžik
Kráčím po koberciz lístků zapomenutých,ze stínu na mě šeřík dých´a na zemi tisíc střípků citu. Pour félicitersněží svrchu pár věta láska vetkána bývá do komet,jak říkává to rčení ve zdi ryté. A. M.
Podmračná noc
Když podmračná nocrodí své podivné pachya ty se chvěješ strachya nikdo ti nepřijde na pomoc. Když zvečera vyjímuži naruby otočeni bolema já mám strach jít kolema v očích mám jen střípky utopií. Když je měsíc osvětlovač,co zpitý leží skryt za kulisami,a blázni kráčí spolu - samia nepůjčí si ani zapalovač. Když večer ležím na pelestia píšu básně odnikud nikama ptám se, proč vlastně pořád čekám,až usnu, a svět je bez bolesti.