Mám takovou chuť psát!
Mám takovou chuť psát.
Všechny slabiky co svět zná,
tužkou napsat na kousek papíru.
Zrovna se mi tu jeden potuloval.
Kvítek
Slyšíš ten chorál půlnoční,
jež měsíc hvězdám zpívá.
Slyším i krůčky taneční,
když mrtvé hrdě vzývá.
Hvězdička
Na levé dlani seděla mi,
. zbraněmi se oháněla.
. hvězdička moje z nebe.
Co když už nebude motýlem...
Vždycky jsem byla motýlem,
vítr mi stíral z křídel pyl,
tak zlostně si se mnou pohrával.
Nesměla jsem létat kam se mi jen zachtělo,
Starý muž
Temný pokoj v záři hvězd usíná, jen ve starém ušáku sedí muž, co prošel tisíce cest, do dálky hledí, okolní svět nevnímá. V ruce sklenku dobré brandy před očima mu běží jeho život jako sen, u nohou věrný pes leží, začíná noc a končí den. V pokoji koberec utkaný ze vzpomínek na budoucnost. Měsíc se Slunci dvorně klaní, on v mysli má jediné přání, ještě jednou uslyšet ty vlky, co kdysi vyli za mír.
Mohli jsme...
Mohli jsme spolu létat,
těm pod sebou se smát
a posílat jim psaníčka vtištěná do papírových vlaštovek,
co bys poskládal
Ptáče
Už chci být u Tebe,
sevřeš mne v dlani,
jak ptáče,
co vzlétlo do nebe
Vždycky jsem na ni byla naštvaná!
Začala jsem si na zeď psát své snya pakpřestala psát -- fialová fixa, kterou tolik nenávidím.
Bezzzinková šťáva
Slízni tu kapku.
Zítra už nebude.
. seschne.
Možná
Možná, že až dojdu domů,přečtu si něco o motýlechapakjednoho takovýhonakreslím pastelkami,co mám uložený v barevný krabičcea ovázaný stužkou. Stužkou zralých jableka lesních jahodnavlečenýchna stéblechtrávy - no jo děti. a pak taky ti zamilovaní blázni. Možná, že až dojdu domů,lehnu si do čistě povlečený peřinyapakse mi nebude chtít spát.
Stín
Tak tichá bývá postavaco pod mým oknem POSTÁVÁ. Škvírkou pod záclonou pozoruje,jak odhazuju ponožky do kouta,a hodiny sedím před TÍM obrazem - jen tak - na koberci. Proč jenom někdy nezaklepe. Čekám každý večer.
Nádražní sonáta
Nádraží. Za deště smutné, ve slunečním světle živé a vždy plné nejrůznějších lidí. Žebráci, cestující první třídy, prvotřídní cestující, lidé vracející se znočních směn domů, další odjíždějící bůhvíkam.
Hele.
Ospalá
Už zase přitáhla noc,večer promarněný čekáním na nic. Kočka mi škrábe na dveře. Dnes ji nelítostně odmítám, ani nevím proč. Utahané prstíky, propsané do bděnízačínají protestovat.
Průvod šašků
Ulicí táhne průvod šašků. tváře počmárané černou tuší a popel duší zmáčený jízlivostí. .
Předpůlnoční
Piano hrajebez skladateleaž k s m í c h užalostný part. V slzách rozesmátého pláče,obuta do čených bot -se žlutými tkaničkami-procházím se bílým sněhem,kde zůstávají otisky,jak písmenka v knize mysli,čtena přes mléčná sklazasazena v černých obroučkách. Černá dáma se přesunula do levého rohu,docela bez mého vědomí. Tak jsem si nalila mlíko s troškou medu, tak to je určitě jen sen.