Barvy světa
Na vlnách těch záblesků očích Tvých já chodím s odhalenou tváří. Není to jen tělo, co svlékáš po nocích, jsem to já a to mě do kolen sráží. Je to má mysl,moje slova, moje duše, myšlenky, co ve mně jsou už léta. Jediným pohledem vstoupil jsi tiše, abys ukázal mi všechny barvy světa.
Nenech si vzít víru!!
Jsou zatmění během krásných dnů, tak i sluneční zář v těch šedivých. Úskalí skrývaj se i v rovném terénu, zároveň i vrchy končívaj v údolích. Tok trablí, co vždy nevhod přichází, černým závojem vše dobré ti zakryje. O tvůj úsměv, radost a smích se uchází, na duši šrámy a v srdci slz krůpěje.
Rebelský klid
Ticho, pohoda a absolutní klid, co chci, to mám a vždy můžu mít, není už ani o čem si snít, jen si užívat to ticho , pohodu a absolutní klid. A zas je tu. Sláva. Zas.
Vášeň, sex a noční žití
Tvé oči jsou záblesk starých vzpomínek, přemýšlím a v ruce mačkám kamínek. Tvé oči. Stále tak žhavě mrkají, tak proč už na ně myslím jen potají. Ty tisíce kamínků v nich stále svítí, nikdy jsem nežádala od tebe kvítí, jen na lásku jsem naivně čekávala a přitom svlékat se nechávala.
Pohled z okna
Pohled z okna- věci odlétají, jen tak do světa, jen tak do léta. Pětkrát zkoušíš štěstí, desetkrát máš strach. A tam venku na náměstí vše rozfouká se v prach. Pocit, že daleko, až tam, tam prostě už musí to být, zas překonáš sebe sám, musíš, prostě musíš dál jít.
Šíleně toužím..
Toužím, aby vše bylo jako dřív, aby se naše cesty spojily, cítit teplo rukou Tvých, chci, aby jen mě ty ruce hladily. Šíleně toužím. Kam se podívám, vidím tě, všude tady kolem jseš, vnímám Tvá slova, slyším tě, říkáš, že milovat mě chceš. Šíleně toužím.
Včera není dnes
Snad nechceš se ptát na pocity včerejší, na to co bylo a nikdo už to neřeší, že bylo jen teď a tady, jen ty a já, dnes odvál to vítr, tak to chodívá. Touhu,co teď z příběhů dávných znám, střídá chuť běžet. Kam. Do jinam.
Váhavá
Tvá ústa krásně líbají, ta jeho sladce šeptají, šeptaj pro mě slova lásky, co ty, dovedeš to taky. Ty máš jiskru ve svých očích, ty jeho jsou zas upřímné, v tvém těle planou ohně, ty zapálily cosi ve mně. Jen on mi dává jistotu, že když chci, tak furt je tu. Tvé ruce krásně hladívaj, ty jeho něžně objímaj.
První..
První setkání s tebou, nenechalo mě chladnou. První pohled očí tvých, měla jsem zmatek v citech svých. První slovo od tebe znělo tak nádherně. První tvoje vyznání, ještě teď mi v uších zní.
Tak proč ne kamarád?
Pochop, že člověk nemůže milovat toho, kdo je a bude jen kamarád. Už mě štve jak dáváš si naděje, že prý i na tebe šťěstí se usmějě. Chceš, abychom byli stále spolu, někde v rohu popíjeli kolu. Chceš procházky v podzimním listí.
Bezcitně?!
Lidé do mě vrážej, bezcitně. Je jim jedno, že tu ležím, úplně nahá, neskrývám nic. Buď jen projdou kolem, nebo si kopnou. bezcitně.
Chladná?? Naivní!!
V té rozkvetlé louce plné trnů a skal já čekala - TAJNĚ - co život mi dal. Oheň skrytý pod nánosem těch chladných dnů, když ničila jsem vše. kromě svých snů. Už nikdy nepřijde ta chvíle, nebo těch proklatých slov pár, který by objasnily mé naivní cíle, když skrývala jsem žár.