Písmák Cizí ruka rozplétá náš osud
Cizí ruka rozplétá nit našich osudů,
tak šeptám slova do tmy,
jemným zázrakem dotknu se snů,
dvěma prsty zhasnu svíci počítající dny.
Neuměla žít
Ta dívka byla anděl, který uhořel, zbyl jenom stín, tak kdo ji odpustí .
Vždy stojí u silnice. Vždy na stejném místě. Po boku jelena nebo vlka.
Zastavte svět, chci vystoupit
Na srdci ledovou pavučinu,
omotanou střípky vzpomínek.
Vyhaslé hvězdy v očích,
za společníka jen stín.
If I can a dream
Za mlhou z dešťových pavučin,
a dál až za sny malých slečen,
tam žiji spolu s jednorožcem po boku,
ty za nou přicházíš, jednou za 100 roků.
Sluneční květ
Sluneční květ, tak se jmenovala. Jméno hodné dívky jejího postavení. Jen ona mohla být obětována, aby zachránila svůj národ. Jen ji si vyvolila…
Jen jediný mezi nimi nebyl s její jistou smrtí smířen.
Bílé peří labutí
Ve sněhové vločce pluly labutě. Každá svým směrem a nikdy se nesetkaly, tak jako vkaždé vločce. Obě si myslely, že zůstanou navždy samy a také samy roztají svločkou, až dopadnou na zem. Tak bloumaly vločkou už nějakou dobu a stále ne a ne se rozletět do větru a dopadnout na zem.
Sedm
Na dně jezera, v hloubce největší,
ležel muž a měl dívku v náručí.
Lid jim nepřál, smrt se jich bála,
rok tomu, osudná věc se stala.
Variace na sonety
Smutek jenž protéká mou duší,
způsobený Vámi, jemuž úsměv sluší.
Znám každý výraz Vaší tváře,
ne, není to zkreslující jako polární záře.
Rytíř
Rytíř se hlásí u svého krále čeká na vyzvání a vejde dále "Na vaše přání přicházím. " Král upře své staré oči na příchozího. "Arthure, na smrt jsem nemocen Nemám potomstva a trůn nesmí být osamocen tímto říct ti chci, že novým králem tě budu voliti pokud nemoc má mě nehodlá dříve skoliti" "Králi však víš že Tobě budu při ruce přej si co chceš, vše splním dokonce. " "Jsi můj nejlepší rytíř, však na trůně budeš mít odpůrce prosty lid anglický bude Tě milovat chudobou nesmíš je sužovat dobře se rozmysli nebudeš litovat nezapomeň,že bez královny, špatně bude se ti kralovat.
Loučení
Tak se loučím, bez začátku, po králi zlodějů v srdci mám památku. Dlouhé čekání, skončilo ve chvíli, kdy začalo pokání a lidé se zhroutili. Venku padá déšť a já vím, že ty sníš, ja můžu říct jen sbohem a ty odletíš. Ukolébám Tě do bezpečného spánku, a Ty sám blázen bláznovi uvěříš.
Náměsíčná
Náměsičně bloudím krajinou, pokaždé když odcházíš za jinou, můj pane, mé tělo je pro Tebe již prozkoumanou pláninou. V mém světě navštívil mě pěvec, bard bez loutny a němý, zpíval nejkrásnější básně, z duše vycházely mu samy. Pověz, pěvče, kolik světů už znás. Jak dlouho sám bloudíváš.
Markýza
Stanu se markýzou, a nechám se namalovat, na obraz z dávných časů trubadůry nechám se rozmazlovat. Budu mít šestispřeží, na zámku pět věží, krásné obrazy v galerii, skladatelé napíší o mně symfonii. Nejvzácnější růže v zahradě, budu slavná i na královském hradě. I rytíři budou se mi klanět, pro mě budou řinčet jejich zbraně.
Střelec a Neozbrojená
Neozbrojená: Jdu. Pomalu kráčím. Jsem neozbrojená. Mám jen svůj život.
Duchové moře
Tichá noc. Hvězdná obloha, které vévodí měsíc v úplňku je bez mráčku. A moře tiše zpívá. Tichounce tak jak to dokáže jenom ono.
Hranice
Dlouho jsem na toto čekala, až pro mě přijdou. Zavřená mezi čtyřmi zdmi, bez budoucnosti. Měla jsem spoustu času přemýšlet o minulosti. Byly to krásné chvilky na lukách, v lesích.