Písmák Noční romance
Zazněl hoboje hlaszpíval píseň o větru a slzáchprolitých úplně nadarmokdyž v tom někdo hvězdy zhasa indigo nebe teklo ti do bot. konec. je dohránozatleskat smutku že nám tak krásně hrála vrátit hvězdám jasaby nás tmou vedly dál.
Ráno
Ze všech těch rán vyber si tohle,kdy ruce hmátly do prázdna,na polštáři jen pár jejích vlasůa vůně milování. Ty promneš si oči, unaveně vzhlédneš. snažíš se ve tmě rozeznat její obličej. Bože, jaké měla oči.
Žebrák?
Žebrák. Seděl na cestě v prachu vlastního bytíruce vzepjal v tiché prosběBože kolik stojí lidské žitíoč lépe bylo by mi v hroběS rouhavou slinou na jazykuzazpíval si blueso tom jak zcela beze vzlykudva černí koně táhnou jeho vůzPři poslední sloce pevně víčka sevřel(zpíval tóny v moll)a po tváři mu sklouzla šńůra plná perelV tom se vítr zveda do sedřených dlanísnesl se mu jabloňový květ.
Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno..
Slunce pomalu zapadá a dohasínající paprsky lechtají okna podkrovního bytu. Prošedivělému muži se o nohy otírá tmavě mourovatý kocour. Jeho pán nereaguje na něžnosti svého čtyřnohého přítele, protože necítí dotek. Necítil by ani tvrdou ránu zasazenou od pasu dolů.