Písmák Každý den
Včera jsi byla jako květ. Dnes jsi modré nebe. Změnila smi celí svět. Teď chci už jen tebe.
smutek
Topím se v slzách, svírá mě strach.
A úder srdce chtěl bych jí dát.
Smrt mi ji vzla jen ona je vrah.
Teď nad hrobem stínů musím já stát.
Stáří
Puchýře s mozoli v kámen se mění.
I vrásky v tváři skrývají čas.
Ten mladý člověk co byl již není.
Teď v hlubokém dechu ukryt je hlas.
Pro tebe vše
Na tebe myslím, když zavírám oči.
Jen tebe mám v hlavě i ve svém srdci.
Ráno mě probouzíš svím nebeským hlasem.
A až se vzbudím, tak o tom sním zase.
Král
V šlépějích moci putoval cestou, panoval, vládl celých sto let.
Ve dne i v noci stal se tou hvězdou, symbolem lásky i naděj pro svět.
I jeho žena vládla tou mocí, on okouzlen krásou spojil se v pár.
Ten jeho úsměv, ty její oči, skončilo mládí a už je stár.
o lásce
Jako dva páry líbajíc v parku.
Dvě krásné duše i mlžení zraku.
Spletené rucevnihž síla lásky.
Hřejíc žár ohně, snímž člověk šťastný.
Noční obloha
Nebe plné hvězd, ty osudy těch lidí.
Křižovatky cest propletené nití.
Po západu slunce se život změní v ráj.
Vše zahalí se modře, to zakletý je háj.