Písmák papírový drahokam všedních dní
debilní den dostihl dnes dušidušení deštěm drobné duhydomov - dobro. dusno dlouhých dráhduha - donedávna dramadoušek díky dělím mezi vás.
Lavička v parku
Začalo jaro, úplně stejně jako každý rok. Zbytky sněhu, dnes už jen velké kapky vody, pomalu stékaly po větvích a teplá žhavá skvrna tam nahoře hřála a já věděl, že to všemi očekávané jaro je tu. Stál jsem zde přece už nějaký ten pátek a oproti těm malým, nezkušeným tam dole jsem byl plně přesvědčen, že vánice a kruté mrazy přijdou až zas za dlouhý rok.
„Teď už jen teplo – konečně“ zašeptal ten vedle a já sotva znatelně přikývl na souhlas.
.. bez nazvu ..
žluté slunce schovalo se za kopecvšechnu naděje skoupil neznámý kupeci když zítra třeba vyjde zasuž nikdy nespatřím jeho jaschybí mi totiž naděje.
povídka
. Tiše usínám - stejně jako každý večer. V hlavě se mi honí zážitky. Pomalu padám.