Písmák Shledání
Šel a sníh pod jeho nohama tiše křupal, musel se na chvíli zastavit, nabrat znovu dech a trochu si odpočinout, ale uvnitř sebe si přál běžet, tak rychle, jak jen to půjde, aby už ji spatřil, pohladil po vlasech a pevně ji ksobě přimknul. Tak strašně se toho setkání bál, po tolika letech se jí opět bude dívat do jejích hnědých očí. Srdce mu však zároveň bušilo strachem, nedovedl si představit její reakci, až ho spatří, přeci jenom se za těch pár let, co jí viděl naposledy, změnil, zestárnul.
Chtěl opět pokračovat vcestě,ale najednou nemohl, nohy odmítaly jít.
Cesta z nádraží
Každý den vystupuji na nádraží mého velkoměsta a každý den zažívám pocit, který se mi neustále vrací. Vrací se pokaždé, ale pouze tou známou cestou znádraží. Nikdy se však nedostaví ani o minutu dřív a dokud jsem ve vlaku a i tu chvil ku, co vystupuji po něm není ani vidu ani slechu, avšak sprvním dotykem a zakřupáním štěrku ležícího na zemi mě celou sváže a pohltí. Pohltí mě neskutečná nostalgie a smutek.
Láska špatným směrem
Stála před hrobem a bála se brečet. Nepřišlo jí správné truchlit na tomto místě nad někým jiným než nad svým dědečkem, ale i když bolest zjeho ztráty nikdy úplně nevymizí, najednou nedokázala přebít tu prázdnotu, kterou cítila od okamžiku,kdy jí Martin opustil. Při vzpomínce, jak rozhodným gestem za sebou zavírá dveře, které už nikdy neotevře, ač by si to tak přála, jí vždycky vyhrknou slzy a hrudníkem projede nepříjemná bolest. Vlastně pláče pořád, nedokáže svou úzkost ovládat a vlastně se o to ani nesnaží.