Modlitba bezeslov

Rozum si podřezal žílya moudrost si s ním už nezačínávždyť před chvílí byl tak milýteď v příšerném tichu uhasíná
Umřelo cosi co bylo a už neníjen prázdná hlava, uvadlá květina,skvrna od vína a osudje to osud. co teď zuby na mě cení
Smůla pověsila prapor nad propastí a štěstí marně šplhá vzhůruzas nevíš co skolilo tě tvrdou pěstía otázek máš fůru
Jen podivný přízrak z chladného rohujak vítr, závan jen, mi přeletí před očimamodlím se k jenomu ze svých bohů.