Milenka
Smrad táhl se několik krokůvlasy jako čerstvý sníhnečesané snad sto rokůsnídávala rum a líhŽe nebyla dobrých mravův tváři samá vráskavyvalenou druhou bradui taková je láskaA šeptal jí krásné větykdyž jejím milencem jsem bylaž k nohám nosíval květybásnil obcoval a pil.
Na okraji
Až nohy se mi podlomía zvon srdeční ustanepak položím se do křovíjen tělo po mě zůstaneJak odejde ze mě duše zbyde prázdná schránkahod¨te mě třeba do kaluže jak zaslouží si cháskaNa práci obě ruce levé a užíval si raděj slast svědomí měl celé černéa po nocích míval chlastŽe nevydržel s jednou dívkoua bláhové měl snyat' zadusí se svojí pýchou at' sečtou se mu dnyŽe neposlechl každou radua názor vlastní mělat¨ promnění se v tmavou hlínuat' živost jest to zapomněn.
pro?
Tvůj úsměv ze sna mě budíty rty já dobře známbez tebe život můj mě studísvůj život pro tebe já dámPro lásku přešel světa půljen pro tvůj úsměv snadtam vykopal ti zlatý důldal postavit ti hradAť bohu říci díky mohuať co chci mi dáspočinout s ní v jednom hrobuzub času nás rozhlodá.
Raraši
Při svitu měsíční zářeza noci hlubokéukáží děsivé své tvářeďáblovi sluhovéDoprovázeni mrtvolným pachemzlí a lstiví rarašismrtelníci klepou se strachemjako, že peklo lidem přinášíPůlnoc jest to jejich svátekvylézají ze skrýšínastal čas krvavých hráteknež se však jitro přiblížíPekelné děti co nevlastní dušiďáblovy spratci bez srdcek lidskému prošení íplně hlušídrobrota není po ruce.
Prokletý básník
Že mužem jsem v nejlepším věkutak síli plno mámžíti chci jen pro potěchupro úsměv krásných damBásník co nezná ovacepije jak smyslů zbavennež nastoupil by do práceraději pošel hladem.
U silnice
Objekt to mužské touhy jest
pro jiné špatným snem
tu nabízí se dívčí čest
klín její patří všem