Světlo a tma
Je tma, a ještě méně světla
na konci všech tunelů
pro vlaky, auta i metra
Není proč chodit spát
Do koše.
Papír došel
píšu ti na obálku
už je to dlouho
a nemám adresu
Dihydrát kyseliny chlorovodíkové
Nasrala mě slečna
Kyselina mléčná.
Měním činy za slova
Kyselina máslová.
Víno, víno...
Všude plno vína
všude plno vodky.
Barbína balerína.
Na zdi visí fotky.
Klení
Kusy duše se teď mění
upadají v zapomění
nic zvláštního na tom není
v tomhle lidském pokolení
Děvko.
Mělas' všechno, zbyl jen pláč,
chcípni děvko v bolesti.
Nech si lítost,
nech si lásku,
Hovada.
Rychle stydne kafe ranní
před tou zvláštní čilou paní
škrabajíc milostné psaní
co si odepíše z daní.
Stigma
Samotou naplněná, mezi všemi,
pod tíhou slz se vrhám k zemi.
Přesto mou hrdost nevezme mi.
Nahotou svlečená v černé noci,
A souri
Přišel a usmál se,zůstal a smál se dál. Poslouchal, povídal,smál se a odcházel.
Z dálky se usmívala mával na pozdrav. Zamával, usmál se,smál se a šel zas dál.
Noc
Světla a tóny zní,promítá se strachpobíhá po zdecha pak je s ní. Zvuky, barvy smích. Něco visí ve vzduchu,spinká a snítančí ve snech. Potí se, smějí sea vráží do lidí,protože ve tměse ostatní nevidí.
Panenka
Vlnka sem, vlnka tam,střevíčky a podvazky,rudá perleť na rtech,v hrudi srdce bez lásky. Kam vkročíš, tam z tebe šílí,ďáble s andělskou tváří,lascivní a hraváočka ti jen září. Oni vidí jen co chtějí. Tolik zjevů v jedné duši.
Fejk.
Motýli létají skrz můj usedavý smíchnarážejí do shluků slova vymotávají se z pavučiny příběhů. Oblaka úsměvů skrývají afekt nadšenía útržky upřímnosti z nich vycházejí. Domovy našich srdcí se utápějí v jejich naivnostia vyplouvají na hladinu lží v lodích mrtvých myšlenekna známky upřímnosti, v jejíž přítomnost můžeme jen věřitkdyž se nevyvrací, ani nepotvrzuje. Samota svazuje řetězy spoutané vězně věčnostikterých slzy zbytečnosti a bolest z nanicovanostijsou zadržovány jen přehradou slušnosti v očích našich těl.