Tady vážně není co dodat, dokonalé :) *

Já bych ty rty až tak neřešila. Když řekneme, že má někdo pod kulichem, tak kulicha ani nemá a k mumlání si pod fousy, též není vous zapotřebí :)

Dovedu si plně představit tu atmosféru. Stačí projít nočním městem...

Myslím, že jde vždy o to, jak se s "darem" naloží. Stačí si z toho jen vybrat. Bojím se spíš o děti (všechny), nemají dost zkušeností na vybírání. Přítomnost mne neděsí, to spíš budoucnost, bude hůře.

U mně osobně? Wifi vypnu, data nesdílím, sítě nenavštěvuji a vzdělávám se tak, abych se dokázala chránit a nikdo nenavštěvoval mne, když nechci. Jestli jsem úspěšná? To nevím, nejsem hekr (pssst - oni jsou vždy lepší :) ). Vím jedno: nad námi bdí tisíc očí - ve městech v nákupácích, na úřadech, krom hlubokého lesa už všude. Skoro jsem začínala trpět paranoiou, když jsem se rozhlédla vlevo, vpravo... stačí je začít vnímat a už si ani nesrovnáte trenky v gatích...  Jenže osud chtěl, abych se stala součástí. Dnes, když aspoň  jednou týdně zkrátím drápy zlu (nenechám okrást mamku rozptýlenou svými dětmi, nechám zatknout hledaného recidivistu narkomana nebo objasním spor u nehody díky záznamu atd.), tak si říkám: účel světí prostředky. Alespoň v mém případě.

T*  to je víc než dobré :)

T*  to je víc než dobré :)

Omlouvám se za osobní poznámku. Již se tak nestane. Asi jsem byla zmatena tvou věcnou a adekvátní kritikou, která mne jistě pomůže posunout dál v psaní. Už chápu, o pocity jít nemá. Děkuji za nové poznání :).

Miroslawku, ty jsi nešťastný? Tolik temnoty, co se skrývá uvnitř... Vypusť ji a bude líp :). Zkus takhle jednou relaxovat podle návodu. A nebo hodnoť nedokonalou formu místo nepochopeného obsahu.

A děkuji za chvilku, jež jste mi věnovali. Děkuji též za komentáře.

Můj pocit je takový, že poezie nemusí mít účel. K někomu to přijde samo, jiný to složitě vymýšlí... To, proč to napíšou, je jen jejich. To, proč to jiní čtou, je zas věcí druhých. Mám to štěstí, že slova přijdou, plácnu je na papír, a když v tom vidím smysl, podělím se. Jsem ráda, když v mých řádcích někdo najde to své. Když ne, nic se neděje. Trefí se mu do noty zas někdo jiný. Je nás tu tolik... Není to úžasné?

Ano, nad tím jsem přemýšlela. Možná vyprahlá, vyschlá...něco, co ze vztahu zůstane uvnitř a už to nemá tu živost a šťávu...

Děkuji za názor :)

Celý příběh v pár řádcích, pocity, vzpomínky, obrazy - pro mne dokonalé. Moc se mi to líbí! *

Ano, vyznání jsou krásná. A klidně si přečtu znovu a znovu i to, které není pro mne :)

Ano, jsou krásná. A klidně si přečtu znovu a znovu i to, které není pro mne :)

Nikdy bych nevěřila, že se mi bude něco tak líbit :), fakt pěkné *