Písmák III.
Jediného živého tu bylo koně, ke konci pastvinám porcelánu v drátech.
Odpouštějí dnům dna vypuštěná, až do hladiny ryby zkoušejí svá dna a vyskakují v mezilistí – jež jak smetiště galaxií dělá za dne mléčné dráhy na dna nebes, které na hladinu povídají o svém dopadání. Dny v podzimu klusají po barvách koní vraníků, po stopách krve v stepích kavylu, který někdo navždycky pohladil jemnou bosou rukou. Bosé jsou dny a bosé jsou labutě, které kdosi ukradl hladinám, jimž zůstal nahý bok.
17. 08. 2020
1
0
269
Volné verše
Noc druhá
Zatímco všichni spali,
(spíš polykali andělíčky)
někdo chodil po bytě
v šourání deště k ránu.
12. 08. 2020
3
1
341
Volné verše
Noc první
Stopy zvěře směřují po zamrzlé hladině,
která strnuje svá kolebání
mezi rákosy,
té pořezané tísně ticha,
12. 08. 2020
2
2
284
Volné verše