půlnoční
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Odhal
sněžné kotníčky.
Ticho,
školní delirismus
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Nehleď studente na tvrdost lavic.
polož si do dlaní ospalý líc.
- Stejně po sobě nepřečteš pranic.
Vyznání
,,Chci s tebou šukat a mít děti. "
řekla jsem mu
a on se usmál
vyvrácenýma očima
zápisek z galerie
Pozadí šedomodrých tapetšpinavě třpytících sa stěna s tíhou podříznuté loutkyje každý obraz zavěšenVšem dravým očím zkoumajícímkritickým slovům na dostřel,všem davům tupě zírajícímmalíř své plátno rozprostřelPrý doufal v to, že svými črty,zanechá v někom stopu snad. - kročeji něžně stříbřil zimu,otisky černil listopad. Ten blázen. Nedokončil cestu.
včerejší host
Byla to noc, kdy kočky teskně řvaly
já pila rum, ty jsi se zfetoval.
byla to noc, kdy jsme se spolu
nevyspali.
Město
Zalýkám se proklatá Praho. Jizvením tvých ulicbolestnou křečí domůtruchlivým nářkem lampyzápachem tvojí zvěřezalýkám se, proklatá Praho. Vyšehrad cení zuby. Našla jsem kopce kostía všechny kosti řvaly:Zali.
po skončení
Chci povídat si jako prveči mlčky sednout ke stěněposlouchat šumění své krvea připadat si zvráceně,když naše obnažené kostizačnou se něžně proplétat. Než pochopím, že bez milostimě ze sebe chceš vyřezat.
čtyřverší
Jarní:
Ležím a zírám do nebe
a ptáci už mě jebou
není mi dobře - bez tebe