Písmák na novo
Bývají dny a pak i noci
které nikdo nemá rád,
jen prostoduchý král
ubližuje a Boha se nebojí
v noci to bývá nejhorší
V noci to bývá nejhorší, víčka tíhnou k zemi a jejich majitele pálí oči, kruhy pod nimi se houpají doprava, doleva, dolů jen nahoru se jim nedaří malují obraz do tváří tajemně na nich vytvářínevím – snad, neštěstí to připomíná. Postava zkroucená nad stolkem s poklady do ticha mumlá, ještě ji vzpomínky odvahy dodalyOkny ven do noci - povídalo se – že mluvila prý sama se sebou se smrtí, s důvěrou, pod kabát z podsvětí úplaty nabízela.
dětství na Sázavě
Jak na jaře plynuly kry po řece,
- to bylo zlé znamení,
sledy připluly i starosti
tenkrát jsme je neviděli
čtyřverší bez jedné
A zase ta půlnoční hodina
láska však nejde s ní
přichází do ticha.
kdo čeká
chodila deprese, chodila po bytě
drze si zpívala, seděla na klíně
po ránu ospalá, zívala, plakala
porcelán rozbíjí, pohledem zabíjí
kousky
Viděl jsem útržky černobílých papírků
Potrhané byly a nikdo je nedovedl poskládat
Zkusil jsem, ale neuspěl
Ztěch kousků jen dala se vytušit dívka
střelný prach
Tu se nám zdálo již že spolu mnoho nemluvíme,
měli jsme všeho dost
i sebe.
Hledíme do dáli do mraků nad námi
Procházka v noci
Když úzko je a hrdlo sevřené
korkovým dubem zátkováno
na věky zdá se ztraceno
co ještě nebylo