Písmák melancholická májová
mé srdce
království hvězd
ve dne
nádobka na slzy
korálky
Na šňůrce korálky
nikdo je nespočítá
houpavě na krku dítěte
bonbóny tisíce příchutí
Sen
Vrátí se
až tu zase nebudem
škrtne za zavřenýma očima
hloupě obnažíme hrdla
patetická
tma spadla ze stromu
jak list
a my v okoralé kůrce půlměsíce
pluli jsme
Modlitba pro kočku
v zahradě pod tújí
tiše spal
vločkami kropenatý
plakal strom
faux paus
rychlá smrt
tak se tomu říká
a já blbec píšu
můžu si mozek sedrat
moje a tvoje
Skutečnost
načechrává peřiny Štěstí
a duchny těžknou
pod víčky
husí nadechnutí
Jednou se husy vletu zastaví
přestanou bojovat se vdušnými víry
přestanou přemáhat svá husí těla
přestanou vzhlížet do dálky
baletní variace
do dna ulice
pomalu stoupá
po útlých špičkách
tma
Akrobat
pod smíchem smutné rty
chvějí lano akrobata
možná spadne, kdožpak ví
modřiny skryté pod průhlednou košilí
sněhulák
Děti v zimě nejvíc láká
postavit si sněhuláka.
Velké koule už se valí.
Staví velcí, staví malí.
Pruhování
Přes žaluzie zdá se svět
jako by měl kousků čtyřicet
a všichni za oknem jsou pruhovaní
kočky, kocouři, pánové i paní
zas jednou...
déšť stíná smutek
na mrtvém kolotoči
v hladině rudá
odráží se krev
vpíjení
na oltář nahé tvojí hrudi
kde drahý kámen těžkne
studí
obtiskl bych svoje rty
žena ženě
duše kamenekdyž v rukou pronikavě chladnecita vzrůstá vzrůstá touhakřehká ústa políbitpod lampou leskneteskně bují kámen v srdci kříšťálovýkdyž dušekámenžena ženě trapně líbá nohy.
Dopis pro pana listonoše
Bylo ráno, sychravé, chladné a poněkud větrné. Lampy ještě nestačily vychladnout zcelonočního svícení. Listí odpočítávalo vteřiny podzimu. Domy vPtačí ulici se teprve probouzely.
levandulová
blízká jsi mi
přec daleká
tvoje dlaň
tak drobná
kaštanová
chvějí se prstypod větvemikaštanůtíhou popadanéčekají kdopak sesbírá jea co pakco se s nimi stanechvějí se prstyzevnitř zvenčívyťukatcity do kmenechvíli která sestále tenčísotvakdona ni vzpomenekéž bys ty mojekaštanováskořápkou semknutálesní paníuslyšela málásky slovauslyšela mémilování.
soukromé moře
polapím tě do mořské sítě v podvečer v koupelně v našem bytě a unesu tě do vany ponoříš se do sněžné pěny a já budu jak vyměněný tvůj milý navždy oddaný poplujem spolu velkou lodí od špuntu na dně k okraji jako dva velcí lodivodi poplujem kolem ledovce z mýdla kolem ostrova z kartáče budem se střídat u kormidla poplujem spolu velkou lodí tak těsně k sobě přimknutí jako dva milenci lodivodi ve vaně plné sněžné pěny jako dva velcí lodivodi ty a já dočista utopený.
mlčí Ostrava
Sýkorův mostvzepřený v poledniv radničním stínututlaná bolest lippodívej padá lista zřejmě posledníco ani v tlenínenalezá klidchroptící řekaje v bocích těkaváproud její v žiláchhlasitě tepeza dveřmi knihovnystrašlivěmlčí Ostravaa kdosistáleneúnavně klepe.
spiklenectví dvou dechů
je skrytých místkde čas odměřujespadané listínaposled se dech tajilaž v koutcíh ústpanenky byly přistiženy v očekávánízlatě nitkamipošívaly prostori listí přestalo padatspiklenecky shlíželoze stromu.
modřínová
Až poslední list podzimu
vykreslí pouť listopadu
a první vločka
roztopí se v dlani
zestárnout mladý
osamělí běžci-kam běží. dohnat sami sebe asi(probleskujímezičasy)na každé hlavěaspoň jeden aspoň jeden bílý vlas(mezi ostatními vlasy)na každé tváři aspoň jedennáznak (vrá)sněnía ve všech očích jakásiplovoucínejistota.
mezi řádky
Ztratil jsem schopnost číst
mezi řádky
s možností vidět zase rybu se šupinami
malá měňavá štěstíčkamne natolik vzrušilaže kupovat nahé kapříkyjiž nehodlám.
neuchopitelnost bytí
ó jak závidím těmco pevným krokem kráčejí kupředumořem jistotyznají zakoutí modré lagunyvědí o medúze v příkopua vlnách vysokých jako nejvyšší věže kostelůpády bez návratuneuchopitelnost bytí mi dělá starostia předčasná existence otázekkdo kdy jak a pročprázdnota odpovědíjako lahve na pásu v samoobsluze.
yvetta ellerová
yvetta ellerovástříbřitě paličkami do temenemetalofonujazykemtlumeně myšlenkypřesahy do prostoru žena velkého básníkayvetta ellerová.
Násilně probuzen v půlnoční hodině
Násilně probuzen v půlnoční hodiněCo je to. Slina, jenž stéká mi po klíně. a kdo je vedle mě. v mé ruce bledéhoroucně svírám vždy jen sám sebe.
Zasáhnut vzpomínkou zběsile směšnou
zasáhnut vzpomínkou zběsile směšnouvydám se na cestu tramvají spěšnouabych ti zazpíval pod parapetemže naše láska stále kveteposlední z řady činžových domůa budu zpívat. no ale komu. a kde to vlastně jsem. kam jsem se dostal.
zrcadlení
koberec kreslí v zemi díruv trubkách nepatrné chvěnívládkyně světa všehomírutiché svědkyně zrcadlení.
krátká
stuleni do místkam sami odvahusbíráme po kapkáchspatřeni v mlzemajákem sílící den ode dnezbabělejší nocod noci.
ve tvém klíně
když vločky tajív skořicovém čajia víly tančí po hladiněšátky jim vlajídech se tajíhřejivý končí ve tvém klíně.
Terezce k svátku
Jsi jako spousta drahokamů v dlani,
básníkův verš a křídla ptáků.
Jsi babiččino šťastné zamávání,
když vystupuje z vlaku.
K.O.U.L.E. /Pověry
Našel jsem slunéčko osmitečné,pavouka, který měl devět noh. Zdálo se mi to přebytečné. - to bylo vše, nač jsem se zmohVlaštovku celkem s třemi křídly. Myslel jsem, že jsem opilý,mozkové buňky, že mi zřídly.
Černé kočky z obrazu
Anička malovala tmua v ní černé kočkyčerné kočkydruhá jako jednajedna za druhou vystoupily z obrazuvšude pak byla tmave tmě černé kočkys černýma očimačernými tlamičkamia černými ocáskyjiné kočkybílé, zrzavé, hnědé. všechny ty jiné kočkyzčernalytak, jako kočky z obrazua už nešlo rozeznat, která kočka je z obrazua která neNakonec to bylo jedno,protože byla tmaa ve tmě jsou všechny kočky stejné.
Pod jamkou kolenní
pod jamkou kolennínožky odhalenése často zabočízapomene.
Pod obočím
světlá místana řasách ulpělápod víčky přikrytápo tvářích rozprostřenápod obočím světlá místaa v koutcíchtma.
Pouštět draka
pouštět draka to není jenom pro děti i ty můžeš pokud jsi nezapomněl držet provaz běhat s větrem v zádech a hlavně kams minulý podzim schoval draka.