Písmák Pod kůrou
Skrze týdny nocí pluje
Bohyně a pozdě svítá.
Navečer svíce zapaluje,
den až do jara nepřivítá.
Bezdůvodně
Bez správného důvodu, sjedem vkrviJsi můj poslední i prvýKdo touhu ve mně probudilPo dlouhé pouti znovu objevilJako hvězdy ukryté naoblozeSlovo kdysi vyslovené příliš strozeZní teď jako rajská hudba, stenZapředlouhých nocí vedle žen Bez křivd vsrdci, sláskou na papířeNikdy ve správné mířeBeru si tě jako medicínuJako byliny ve vzácném vínu Sobavami, však nadějí vsrdciJsi jako ti, co se vždycky vracíNa místo činu, kde něco zapomněliTřeba to, jak jsou úžasní a skvělíBez otázek, ale sodpověďmiNic zlého už neproveď mi Kdesi vdáli leskne se démant jako slzaKterá byla jako já hlavně hloupě drzá.
Bolestná
Po dlouhé cestě vkrvi, deštiVkouři jak Pýthie věštíBranou prošla jsem trojíKdyž hledala jsem lásku svojiU každé jako PersefonaSvlékala jsem přebytečnéA pak po pouti svojí věčnéTu nahá stanula jsemPřed nekonečným pohledemPřed tvým, můj panePlna bolesti milovanéCo od tebe dostávám daremJsi mým otrokem i králem.
Na perutích černých ptáků
Na místech, kde jsme lehali a spaliDo trávy slunce vypálilo šrámy černéMy neznali život a neptali se zdaliTo bude stále stejně přenádhernéTeď stojíme na přelomu a hledíme do hlubinKam padá voda a tříští se o kamenyKde čeká smrt a vrhá temný stínNa řeku a chladné skalní stěnyMy však na perutích černých ptákůPryč navždy odletíme; zbude po nás jenVe výšce pár plujících mrakůJá do tvých očí zahleděnáTy mou vůni omámen.
Lidé mluví
Lidé mluví, voda tečePřed svými skutyNikdo nikdy neuteče
Někdy moře zuří,A stejně tak lidéAle po každé bouřiJe i moře klidné
(Někdy moře zuří,A stejně tak mužiAle po každé bouřiSe i moře souží).
Básně vůně koření
S pomerančem a skořicí S ruměncem na líci Píše básně vůně koření Pero rozběhne se po papíře A samo ve své dobré víře Píše básně vůně koření Nikdo už nezastaví ho Ve jménu všeho dobrého i zlého Píše básně vůně koření Bez konvencí – s velkou vírou Prolétnuvší černou dírou Píše básně vůně koření V klidu a ve velké pohodě Blázen sloužící náhodě Píše básně vůně koření Zažít happy end a být chvíli happy Jen když se mu smůla na paty lepí Píše básně vůně koření Pokládá bílou růži na polštář A jako ten nejlepší snář Píše básně vůně koření Trochu lásky, trochu trápení Jen a pouze pro ni Píše básně vůně koření O chvilkách snu a hodně medu, O citrónu, kávě a spoustě ledu Píše básně vůně koření Kardamom a trošku hřebíčku S ruměncem na líčku Píše básně vůně koření.
O smrti
Mlčte, já chci hvězdy poslouchatJak padají a ztrácejí svůj prachBojíš se. Já nemám strachSnad jen z toho, jak čas letíKdyž další zrnka pískuHrozí smutkem a náhlou smrtíNatahuji ruce a beru maskuDuchů a těch, kteří nechtějíOdejítMlčte, já chci mrtvé poslouchatZda mají strach, zda to bolíJestli touží po čemkoliPlášť z peří, to jest smrti hávTřepetání peří špatných posel zprávMezi prsty prolétá hvězdný svitSiný jako mrtvá těla.
Bytí nebytí
Nemáme peníze, nemáme bytMáme jen sny, pro ty chcem žítKdyž slunce vyjde a mlhu prosvítíVstanem do našeho bytí nebytíA zas se protloukáme ulicemaTy krásně mluvíš, já jsem němáPolíbená múzou se tvým jménemOkouzlená, básně jsou mým věnemVšechny patří jenom toběJako moje duše v týhle době.