Písmák Nanebevzetí
Nanebevzetí
Kapkami stékáš světlo
přes stíny prstů
Ptáš se mě mořem
Zimní
Mráz maluje na okénka
vše prostupuje neměnný
jak na Tebe vzpomínka
chybí mi skrýš kde není
Doteky
Doteky
Boží hřejivé dlaně
žalem vrasčité
sbírají z tvrdé země
Cesta
CestaLásko nauč mě dýchat jak to umí jen andělékteré nebolí nádech pro naše slzy tolik nesměléco usínají v pádechKříže Bohu jsme chtěli odevzdatv domnění že hvězd snáz se dotkneme Teď však třeseme se ztrátsvětla pro které jen z utrpení rosteme.
S Tebou
S TebouNa okraji polámané touhyza dveřmi i okny pláčících větv setkání svitu a poraněné mlhys Tebou chci u moře v písku malovat světV krovech Tvé duše s nadějí se skrýtjak vlaštovka před podzimemkapky vody z dlaní Tvých píta nebát se být jim stínemMožná jaro rozehřeje slzy z mlčícího nebe spadanéMožná úsvit přiblíží se brzypro naše srdce dálkou spoutané.
Poraněná vlaštovka
Poraněná vlaštovkaSvíci zapaluje anděl svými křídlydržíme se pevně za rucea city ztrácejí své sílyto aby naše dušečerstvou jarní rosu mohly pítNechci se Tě už na minulost ptáta dětsky se přitom poranitJizvy na srdciBoží dlaň hladív pokoře tichaněžně mi radío lásce co skrze smutek dýcháZa oknem mění se svítánízraněný podzim letní vzduch vyháníUnavená smutná vlaštovkostále sníšdokud nesedneš na drátyco křídla ti popálí a ty uhoříšVěř že tvůj popelanděl zachytía promění ve hvězduco šťastně na obloze svítí.
Odcizení
OdcizeníTvé dlaně jsou prostoupeny mrazemoči máš vzdálené a ublížené tmoujen přejí si být s Bohemco nám zůstal skrytou modlidbouPodzim je slyšet smutným listíma padající vůni oříškůJá už usínáma Tvá opuštěná slova neslyšímjen cítím na nás vzpomínkuBojíme se vrátit na zema vnímat časco zrychluje se o lásku milencůZ protrhaného nebena nás padjí pírka vranbojíme se ranního svítáníco nebrání se slzámVzdalují se naše světyanděl křídly mává-letítoužíme být zase dětmico věří že se znovu sblíží.
Návrat
NávratMé slzy padají do Tvých dlanítvoří v nich tůňkykde jak vlny mihotajíVrátil ses zpátky do mé blízkostiskrývaná bolest pookřela radostíJarní vítr a Boží dechpřinesl nám svěží víru na křídlechU naší postele sedí dva anděléchrání naše vroucí cityať nejou již zraněné.
V nás
V násUtichla léta a něco tu zbyloněco co se do očí skryloza zasněná víčkado stínu řasněco co se ukrylo hluboko v nása zažijeme-li hluboké zklamáníta touha po opravdové nězenás chladu ubráníCítím jak jsi mi nablízkua jak mě svým něžným tělem hřeješUž se neboj-tuším co si přeješJá i Ty jsme jedenstejně jako noc plná hvězd vstupuje v dentak Já v Tebe a Ty ve mě.
Vločky
Vločky Vločky jsou někdy znameníco v nebi se rodía na zem padajístejně jako slzy se v oku tvořía po tváři stékajíZastav už Kriste prosímlidská neporozuměnív srdci si lásku nosíma vánoční sliby zhasínajíVločky jsou někdy jako kapky rosyco jarní květiny na listech nosíZastav už Kriste prosímtu bolest co si v sobě nosímať mohu snít o světě co nezná tmuať se s Tvou září navždy protnu.
Máří Magdaléna
Máří MagdalénaŽena se zraněným srdcempláče před Kristemprosí ho o lásku čistoukterou dosud nepoznalachce jít jen jeho cestouzapomenout na výtkyna duši poskvrněnouRukama něžně dotýká se Jeho šatuk zemi před Ním padákdyž jí pln odpuštěnína rány saháSlzami tekoucí láskynohy Mu utíráv návalu radostivrátila se jí víraPodzimní listí padajído jejich objetípaprsky věčnosti tančí v dojetíMilujícíma očimake kříži Ho doprovázís bolestí co lidskou duši mrazíPo deštivé smutné nocivchází do jejich proseb a tichado jejího srdceco už jen pro Něj dýchá.