Písmák Můra
Spím báseň a procitám zimou
mé bezbožné oko mlčí nad krajinou
pokorně v pokleku
nechce se mi zvracet
Vůle
nevěrná
pupeční šňůrou odstřihla
zítřek do začátku přetočená
lícem dovnitř
Schizofrenie andělova
arachnofóbem
ve světě, kde není pavouků
koupil jsem si nebe
rozčtvrtil, nadrtil a zředil
Jsem svým vrahem
ležím přefiknut
jsem svým vrahem
co jsem to provedl.
chtěl jsem jen tak.
Mezi námi je cosi konceptuálního
mezi námi je cosi konceptuálního
mezi námi je prázdný prostor
prázdno zůstalo napospas
prázdno se smrsklo do atomu
Neviděl jsem Prahu
Neviděl jsem Prahu
svlečenou
pouze potmě
a stačilo to,
Skrytá znamení manželova
"Bolí mě zadek. "
"Tak si ho hlaď a říkej mu malej. "
Zpěvy z potemnělých zahrad
Prolog
Čí maso odkrylo prapůvod vět.
Nemít se kodchodu, nesnášet svět
Chtít zpátky do lůna, chtít včase zpět
Nápěv mateřský
Drahá,
Ejekce mléka je reflex
Reakce na výkřik dítěte
Přinesu novorozeně
Láska beze smyslu
Běžíme (s) davem
Všichni jdou proti nám
běžíme a nevíme kam
Ven.
V objetí nočního města
Máš na sobě sukni
asi proto se chodník začervenal.
Dlažební kostky kloužou…
… nejspíš vtom mrazu brečí.
Bluesová metafora
Tak je noc.
Jsi vmodrých šatech,
vtěch,
které ti jdou kočím,
O naštvané inspiraci
Týdny a týdny jsem nemohl spát.
Týdny a týdny jsem nemohl psát.
Pak jsem se naštval, vzal jsem si ksobě
svoji múzu.