Písmák Slyz v Poušti Slov
Zelenožluté, smutné oči pozorovaly se zvláštní touhou pomalu plynoucí krajinu za sklem. Bylo brzké ráno, kolem šesté ranní, a zatímco jeho spolužačky, tísnící se na zadních sedadlech s velkými taškami, porovnávaly mezi sebou obsahy svých toaletních kufříků se stále ještě jasně viditelným rozespalým kukučem, on si s drobným úsměvem, za který by jej psycholožka jistě pochválila, prohlížel východ slunce.
Dnes slunce vycházelo později než v ostatní dny, čím to bylo, nevěděl, ale byl za to vděčný. Nevzpomínal si, kdy naposledy mohl obdivovat krásu úsvitu se všemi jeho barvami, odrážejícími se v záchvěvech drobných mračen, získávajíc tak tu narůžovělou, místy ohnivou příměs, do své vlastní šedi.
Quidam; Part 1
„Jsem unavený…“ zašeptal malý chlapec vnáručí rusovláska a zavřel oči.
Zorničky obklopené krvavě rudou duhovkou se rozšířily. „Ne. “ vykřikl a zatřásl stím měkoučkým tělem.
Sen za Realitu
Této duši vládne splín
Kolem je jen černočerný stín
Žíly jak listy kopretin
Obklopují mé srdce
Prejudice
Každý z nás je jiný. Má jiný pohled na svět, na to, co se děje kolem něj. Na dobro, zlo, každý jinak definuje lásku, nebo věrnost. Pro každého z nás znamená něco jiného slůvko nevěra a každý z nás by si měl být jistý, že ten, co stojí vedle, má jiné cíle, jiné očekávání a jiné názory na svět a na to, co jej utváří.
Memoria Vestci
Výtah stoupal šachtou pomalu vzhůru. Čas, strávený v něm a který se mu vždy zdál tak krátký najednou byl až neúprosně dlouhý, jak toužil být již doma, v teple a hlavně. v jeho objetí. Podíval se na hodinky a tiše zasténal.