Písmák dny minulé
Je to zvláštní,
ležíš vedle mě
a hlasy v tvojí hlavě jsou zase o něco víc démoni než andělé.
Ticho střídá mrazivý strach
nezazní
Pozvedni ke mně svoje dlaně
nečekej, až ti vyjdu vstříc
Uchop mě pevně, rozehřej mě
s tebou je všechno jako nic
Zpátky doma
Pořád vnímám známou vůni peřin
mýdla, ručníku
taky tebe
a všeho, čeho se nechci vzdát
dobrý to je
kouřím čím dál víc
život jak pole slunečnic
nejsi už středem mýho vesmíru
našla jsem si nového chlapa na míru
je to tak
Místo tvého hlasu mi hučí v uších
prsty jen dotknout se tvých dlaní
a víc mi není přáno
Jako bych mohla bojovat
střízlivění
Jsi vodopád
nechci přijít o pohled
do tvého vanilkového světa
------------------------------------------------
o nich, o nás
skončil trojúhelník všech našich úvah, ve kterých
jsme stvořili vlastní sluneční soustavu
matematickou rovnici,
kde víme jistě to, že
onanuka superježíš
Onanuka
Pročíst všechny slovníky cizích slov
marně spínat ruce k nebi
zavítat až do internetových vod
Teorie
Počkáme spolu na svobodu
tak jako jaro na první petrklíč
až rozmrzne voda ve vodovodu
všechno to zlé už bude pryč.
city, pocity
Když zvedá se vítr a obloha ztemná
srdce mi zastaví, dramaticky zčerná
. do toho už asi stý pohled na nebe
a pořád tě nikde nevidím