Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senezazní
Autor
eLko
takové ty chvíle, kdy si vybavím, že spolu ležíme v posteli a vzpomenu si, jak na tebe skrz žaluzie svítí poulíční lampa..
Pozvedni ke mně svoje dlaně
nečekej, až ti vyjdu vstříc
Uchop mě pevně, rozehřej mě
s tebou je všechno jako nic
Než mlha padne na údolí
ranní rosa se vypaří,
budeme spolu Pán Bůh dá-li
zas jedna stopa polštáří
Snažíš se vnímat tichost splavu
přijde snad jindy, co tu není dnes
nemusíš smutně věšet hlavu
there never comes " the loneliness"
16 názorů
Martas1985
27. 03. 2014první je fajn,tip
Max Hutar a co teď mám komentovat já. Řekl zřejmě všechno podstatné.
Snad jen bych ocitoval prolog. A dodal. Když je to pro něj, proč publikuješ, a když je to pro publikaci, proč píšeš místo čtenáře jemu?
rýmy - oproti všeobecné zvyklosti na plísňáku - jsou tu originální a ani v jednom případě grammatické.
rytmus básně zakulhal jenom v druhém verši poslední sloky. A je to škoda, protože by to šlo lehce seškrtat tak, aby to sedělo v rytmu.
Angličtina závěrečného verše na mě malinko působí jako znouzectnost, ale je i výrazem určité svěžesti a hravosti s formou. Těžko říct. Nejsem expert na makarónskou lyriku.
Když se pak dostanu k méně formálním aspektům, tak je to velmi, velmi klasická báseň, protože se spokojí s ritualizovaným a zkrášleným líčením - bez nejednoznačností, bez nacházení mezer v jazyce, syntetičnosti obrazů. To je přecijen celkem řemeslo. Jako dnes malovat předimpresionistické krajinky: Je jich na světě dost, jsou krásné - a nejde už z nich vykřesat žádná bomba. Přál bych si přecijen trochu víc tvůrčího vkladu.