Písmák Štěstí a neštěstí
Štěstí nemá každý z nás, třeba ani nepotkalo právě vás. Někdy ztratíme chuť k životu a nezvládáme jakoukoliv samotu. Své štěstí má každý člověk ve svých rukou, ikdyž se mu špatné dny do života pletou. Musíme ve štěstí pouze věřit a bůh nás rád nechá do dobrých rukou svěřit.
Strach
Každý den se budím s pocitem strachu, že někde chcípnu v hromadě prachu.
Strach je každý den silnější, ale každá minuta o to krásnější.
Sevřený žaludek a úzkost v těle dělá jen bláznům skvěle.
Strach si svou obět vždy najde, jen slabý jedinec strachy pojde.
Přeludy, já a ostatní
Přeludy jsou všude kolem nás a zná je každý z vás. Chce to jen čas až zazní jejich hlas.
Když člověk ztratí vše co má, bezmoc ho všude přepadá. Je to jak být pohřben zaživa nebo jak alkoholik co musí přemýšlet za střízliva.
Chemie
Velký chutě já teď mám, často přemýšlím o tom zda si ještě někdy dám. Ta síla chemie chuti v mém těle, mi ale pokaždé bez dovolení něco bere. Hodně věcí mi i dala a někdy se i na to ptala. Každodenní realita je jak čas co neutíká.
Teď
Přišel jednou den, který mě strašil jak špatný sen.
Z minuty na minutu jsem přišla o všechno a ve mě se najednou všchno i zaseklo.
Přišlo probuzení do reality a poznávání své vlastní identity.
To probuzení bylo tak bolestné, jak když se liška do pasti zaklesne.
Pomocná ruka
Když člověk člověku pomocnou ruku podá, tak jestli udělal dobrou věc mu v hlavě dlouho hlodá. Často přemýšlíme zda-li máme opravdu na světě alespoň někoho, kdo pro nás bude žít a my pro něho. Co když ale zjistíte, že takový člověk tady není a za ten čas co tak rychle letí a vše se kolem vás mení. Pak jen tiše můžete stát a doufat v realizaci vašeho snění.
Milovat
Milovat mlže jen vrah a blázen, když si z cizů milované osoby udělá krvavou lázeň a s rukama od krve a blaženým výrazem padá pomalu na zem. Ta zem je sice studená, ale vraha a blázna stékající horká krev uspokojivě polévá.
Věta
Každý z nás je celý život sám, a pomalu hnije jak ve schátralém domě dřevěný trám.
.....
Člověk v životě často tápe, přijde mu že celý životjen v blátě šlape.
To bláto ho stahuje ke dnu jak rakovina, a než se stačí nadechnout zbyde mu z života polovina.
Když člověka pohltí stav nouze,to co bude mít jsou slzy na tvářipouze.
A když člověka droga pohltí nikdy už nezažije co je opravdové objetí.
Naděje
Po celých jednadvaceti letech přišel den, který dřív nebo později přijít měl, aniž by člověk nechtěl či chtěl. Každý z nás máme nějakou rodinu, ti co mají štěstí jí mají jako oporu, a ti co ne, tak je ta rodina sežere zaživa jak červ v lese malinu. Příbuzné a rodinu si nikdy nevybíráme, někdy však ani netušíme co v té rodině máme. Měla jsem možnost k nezaplacení, bylo to jen o pár hodinách porozumění a naslouchání.