Písmák O pomíjivosti
Vše pomíjí
a pryč plyne
Láska se zrodí
a za chvíli zas hyne
Písmákovi
Ach Písmáku
Písmáku
Proč ve tvém výběru objevují se stále
básně, či výkřiky
Sprostá
Všechno je na hovno
Všechno mě sere
Jen smutek potlačím
Už ven se zas dere
Sama sebou
Jsem sama
Sama sebou jsem
Já jsem tedy já
(dobré vědět)
Na oceánu
Jako když luxusní parník pluje kolem
čeří vodní hladinu
a ty v potu tváře
vesluješ na člunu
Instantní štěstí
Mám instantní štěstí
je to štěstí v prášku
na obalu je vyfocené
na obrázku (ilustračním)
Foťák
Koupila jsem si foťák
a chci fotit svět
spoušť udělá cvak
a snímek je tu hned
Zemské objetí
Chci obejmout Zemi
na konci světa lehnout si na ni
A dýchat do hlíny
Dlaně daleko od těla
Marnotratnost
Lidé čtou a nepřemýšlejí,
poslouchají a neodpovídají,
žijí a neumírají.
Zvyk III
Vše je jen hloupý zvyk
že po úderu se ozve vzlyk
a po vtipu zní smích
v zimě padá sníh
Zvyk II
Využitá
Cítím se využitá a k nepoužití
Jak modelka, když ve tváři objeví se rýha
a mezi prsy chybí
Jak děvka, co začala mít duši
Tvá nepovinná četba
Když konečky prstů
stanou se Tvým zrakem
nechám se číst
po listu list
Na chvíli
Vzdoru zdar, systému zmar
Stát na vrcholku hory a shlížet do údolí.
Jak to vtom systému všechno krásně klape,
jak to chodí.
Miliardy lidiček jak stádo krav,
Naděje
Ta vůně, ta vůně
Je všude
Cítím, že něco bude
Vůně lásky, krásy a pokory
Miluji
Láska je slepá
láska je krásná
láska je dar
Dar co přináší zmar
Hororová hvězda na scéně
Plazila jsem se co nejtišeji podél polorozpadlé zdi staré tovární haly. Kolem dokola bylo pusto, sem tam nějaké odpadky a rezavé roury. Za plotem se rozkládal tajemný tmavý lesík.
Najednou se ze zdi uvolnila cihla a dopadla přímo na moji ruku.
Bezmoc, touha, láska
Po vlnkách se měsíc vozí,
třpyt je všude kolem mě.
Tahle samota, ta moc mě mrzí,
zvlášť, když myslím na Tebe.
Jak se pozná láska
Asi se tomu říká láska,
když vobličeji přibude mi vráska,
jak přemýšlím, jestli máš mě rád
nebo jestli mám to vzdát.
...
Tvoje luna
Měsíc se vykulil na nebe,
já hledím na něj a myslím na Tebe.
Je mi smutno, protože ani nevíš,
Sólo pro opilce aneb 5. prosince
Vzduch je plný očekávání,
všichni dech zatajen mají.
Dítě oknem dolů hledí,
tam však jen ochlasta sedí.
Žít
Chtěla bych ječet, chtěla bych se rvát,
chtěla bych brečet a šíleně se smát.
Být prostě genální,
přitom trochu krásná,
Zvyk
Byl pozdní večer,
května konec,
pomalu dni už zvonil zvonec.
Seděla u okna a vhlavě zmatek,
Nebraňte se dojetí
Ještě 70 let a ocitnu se v háji.
Ještě 70 let a probudím se v ráji.
Ještě 70 let a smrt si pro mě přijde.
Slunce zapadne, či prostě jenom vyjde.