Smutnička
Čí jsou ty utnuté dlaně,
že z nich tolik deště kane .
Tolikrát jsem si tě zimo
v srdci choval,
Stará lampa
Jak hoří,
tolik je při chuti
plameny olizují sklo
a světlo
Rozmluva
Jsi růží tmy
svítící trny hvězd
trhají neklidné srdce
tvé Země
Ostříž
Jsem domestikovaný ostříž
žiju ve Faradayově kleci města
chráněn od blesků a pohrom.
Žiji jen z pečlivě vybraných přeletů
Zimní deště
Voda se roztančila
mezi hluchými mechy
po střechách
okapy jsou plné pláče
Motlitba
Nakolik věříš větru,
kolika básním tě naučí .
Čím by jsi musela být
sloupem, stromem,
Jsi žebrák
Jsi žebrák
poprvé žebráš o vodu
podruhé o světlo
a když jsi obsypaný
Víno
Přeskáče kdejaké kamínky
jako rosa bláznivá
je zlaté
a hoří plamínky
Smrti
Smrti stříbrná,
tkadleno pavučin paměti
ta co přežila,
byla šílená
Do oken nahlížíš begonie
Do oken nahlížíš begonie
tvé rty
můj den po dni líbají
krásná čarodějko snivé agonie
Jsme spolu bolesti
Jsme spolu bolesti,
když svíráš
křídla andělů
pevně do hrstí,
Zahyneš Titaniku !
Já mívám sny , v nich litanie
nad bolestí lásky k zisku
kdo nekrade, ten nepřežije
a všichni skrývají hlavu v písku.
Tím Světlem
Tím světlem lampy
jsem chtěl svěřit
něžnou mlhu rozbřesku
a každým stínem měřit
Jen půlnoci
Jen půlnoci,
cínové dívce
jsem mohl dát tolik lásky
to ona
Co ti je ?
Srdce by mělo
mít svůj glanc
proto je obloha modrá
Vyhrávej .
Jsi jako list ...
Jsi jako list
a vítr tebou píše.
Já vím
mám v duši tolik míst,
Jaké je srdce zvláštní zvon
Jaké je srdce zvláštní zvon
buší a buší
a při to ničeho neruší .
To zvon na kostele
Na smrku sedí bůh
Na smrku sedí bůh
a smrká do jehličí
prochladlý studenou láskou
a dítě dole žadoní
Jinak
Úplně opilý namol
s nohama vraženýma
do vřícího asfaltu mrtvé Prahy.
Já poslední rozkradač
Stromům a rostlinám
Jívo,
tvá jarní koťátka
ani nezamňoukají
jsou jako kůzlátka
X X X
Měl bych se pomodlit
za hlemýždě
pod koly mého auta.
Kolikrát se stávám vrahem
Citáty
Láska postupem času
přichází o své zuby,
díky holdování
sladkostem touhy .
Dominikovi
Na straně této pravdy
rostou stromy,
které zatím nemůžeš vidět,
neboť se tě dotýkají
Ležím tu v tobě
Ležím tu v tobě
stočený, tichý had
a nad hlavami
nám proudí stříbrná voda
Dluhová
Všude plné krámy, přehršle zboží
dojde-li však na placení
je exekukor prst boží .
Do pekla jsme šli ale sami
Píseň o svobodě
O týhle písni
nemá nikdo ponětí
vždy když jsem v tísni,
tak mi z úst vyletí .
Válka s kohoutem
Nepřál jsem kohoutovi
ani jednu slepici .
Za to jeho kokrhání
vytrhal mi uši z kořenů.
Poslání
Proč tu jsme .
to není otázka
to je volání
cítí-li duše křídla
Dveře
Každé dveře mají jiný rub a líc
to truhláři cítí v sobě
údery plískanic .
Ale východ slunce
Pivní slogany
Je-li Kozlík ve skle dobře orosený
připomíná zamženou sklenicí
tvář tajemné, krásné ženy
bílou pěnou tak zářící .
Vistárie
Vistárie řasy tvých kukadel
popálil suchý mráz
ale déšť
svým pohlazením od maminky
Kolik snů má lilie
U studny klečí
a svými listy
jako meči
statečně útočí.
Vášně
Černý,mladý kocour
jaro značkuje
a tolik barev
s jeho pachy obcuje .
Červen hoří
Červen hoří
všechny plané sliby
a popel z přísahy
i vítr
Nemusela být tak krutá
Nemusela být tak krutá
ke své panence
z krajkového kočárku dětství.
Mohla jí to jen pošeptat
Milenka tráva
Ledový vítr táhne
trávu za vlasy
zešediví,
kam jinovatka sáhne.
Kdyby
Kdyby tak na místo
podomních prodejních podvodníků
na vrata
zaklepal skřivánek
Zrcadlo
Máš mě za zrcadlo
věčně nastavované,
jako voda životu
a jen z druhé strany
Oběti
List usychá,
nahé prádlo bez těla
na pupeční šnůře oběšenec
Jsi to ty .
Déšť
Déšť
přilepil na okno list
to abych lépe
z vrásek jeho mohl číst
Píseň
Bílá píseň zpívá
o tvých rtech
plných slov
hladových ptáků.
O ní
Její krása prýští jako míza
a tou silou umí
očarovat strom
aby vyschl pro lásku.
Jeho
Jeho suché větve
chrastí nocí
temnou svědomím.
Je černým bezem
Milostná
Voníš po jabloni
a když se svlékáš
každý lístek rosou voní.
Má touha tiše syčí
Nevidomý
Nemůžeš mít bolest jen pro sebe
zasadíš strom
a lýko ti zpívá
a dřevo ti přísahá
Dušičková
Slečna tříbarevná kočičí
běhá ve tmě
bílá do černé zakřičí
sestro mlho veď mě.
JAKO DVĚ VODNÍ KAPKY
Jako dvě vodní kapky,
když se potkají
zazvoní čelem
a pak šeptají
K létu
Noci jsi přeludem
valící se mračna
se zalykají tichem strašné bouře
až komínem tmy
Mám ji rád
Napůl sedlák
s vůní země v srdci
napůl truhlář
s vůní dřeva v duši
Tvé oči hoří jako líh
Po větru stopy
a srdce je zaváté,
sejdeme se v poušti
lásko
Tvé oči hoří jako líh
Po větru stopy
a srdce je zaváté,
sejdeme se v poušti
lásko
Tvé oči hoří jako líh
Po větru stopy
a srdce je zaváté,
sejdeme se v poušti
lásko
Nahá tanečnice
První nahou tanečnicí
byla láska
po dešti toužila
za přívalu vod.
Domácí anděl
I když se dva stromy
tisknou k sobě
jsou rozestoupeny
kořeny
Starý a nový
Jsou růže v pavučině zaklety
stříbrem, solí jinovatky
kdo naslouchá slyší kuplety
sladké, jak berou léto zpátky .
Líbí se mi
Líbí se mi tvé
jarní lži,
když kveteš šeříkem
a vůně tvého těla
Jak je lehké žít, když jaro čistí hlavy
Déšť
zapisuje
do tvé tváře
trávo
Tak tady sedím
Tak tady sedím
a říkám si
jak je mi dobře na světě
a pták
Citáty I
Bůh stvořil svět v souvislostech
a jen ten,
který bohu naslouchá
má schopnost
Kámen
Padl první kámen podzimu
a v očích babího léta jsou kruhy
švestky ojíněné z mlhy
stůňou na rýmu
Mé nektarince
Malá, sladká nektarinko
vítr ofukuje
a popel tvého pylu zapaluje
a v tobě hoří
Bílá
Přišla jsi bílá
podobná mlze včerejší
tělo samý květ,
který vsobě svírá
Miniatura času
Snad tisíce let
jen tak provoněly
a květ
ten padl za oběť
A že ti vítr
A že ti vítr
fouká do srdce
jako do ohníčku .
Sedím v tobě
Zdánlivá podobenství
Malý sotva rozvitý
stonek
pod okapem žízně
je plný vroucnosti.
Proměna
I.
Krokem srdcových listů slunečnice
šumí tvé boky
zatímco ostrý jazyk potoka
Natálce
Zima
věčně mluví a mluví
o své bílé kráse
do zrcadla - ledu.
Příběh
Matka běží s dítětem
přez nádraží
spěchá a dítě
v ručkách třímá housku,
Ty a rosa
Je rosa kulatou mincí
tisknoucí v sobě dvojí strany
sluneční - plamen
noční - kámen.
Půvabné
Chloe
Chloe jsi ukrytá v lastuře
celé dny,
kdy déšť
zavírá oči leknínů.
Noc
Taková noc,
když srpek měsíce
zazvoní o kámen ve tmě
a dveře se zámkem rzivým otevřou se
Hvězda
Hvězda
Hvězda se koupala v moři,
pak tančila na pláži,
pak sbírala mušle a ulity.
Hudba
Hudba
Hudba je silnější nežli smrt,
jak ji přežít
tolik chromý
V září
V září
Slívy sluncem tolik přelíbané
z mlhy navařený nach
i bezy jsou
Chodím tou ulicí
Stále chodím tou ulicí,
kde si slunce
každé jaro kupuje lípu.
Kupuje si její vůni
Ačkoliv
Ačkoliv vítr
hýbe stéblem trávy
hýbe celou zemí
hýbe i celou tvou duší
Slunečnice
Při rozmluvě se slunečnicí
o tom,
jak se dá prožít
krátký život
Uzlové písmo
Z kapek podzimního deště
navlékaných jako kippu do tvých vlasů
se snažím rozluštit
tvůj červánkový úsměv.
* * *
Padl kmen
až zadunělo v temné zemi
a kořeny
zasyčely jako hadi,
Rakovina
Tak si tě vzala,
vlezla ti do hlavy
a rozepjala
ty podivné ruce améby
Rebelie
Už jsme zase jedno stádo
tak to se napaseš
to se zas napaseš
ty naše demokratická vládo .
Kdo šeptá vodu
Je šeříková,
když promluví
a ta její slova
jak ty vonět umí .
V noci
Tichá noc
ukrytá v peří soumraku
soví list
píše brkem šalvěje
O zemi
Milujte svou černou zemi
neprodávejte
jí betonu a poušti,
aby nepřestala zpívat.
O přístavu
Své lodi
nikdy nenabízej
vlastní vítr
a až popluješ kolem
O stromu a lásce
Přišel jsem na svět
s divokou milenkou
s láskou
přišel jsem drobný
Na EX
Existuje něco budoucího .
krajina
vysušená jarní treska
poslední hodina
Takový život, páchne ...
Můj soused
štípe dřevo
na místo toho,
aby využil komáry,
Už zase
Pták svými křídly
naznačuje věčnost
člověk svýma rukama
osahává smrt
Jaké to je
Na zdi sedí osamělá kočka
a chybí jí náruč
u boudy zívá osamělý pes
a chybí mu náruč
A zvláště, když hora přichází
Na hoře soucitu
květy smutku září
rostou spoře, z pažitu
plynem ocůnů, jenž sváří.
Příběh
Kleistofanes
je hřmícím kyjem
a spravedlnost
rozlévající se ulicemi
Apoštolové podzimu
Na tepny země
přikládá podzim mlhy
to nejsou fáče
to jsou jedové jazyky
Malá Natálka hraje kulečník
Malá Natálka hraje kulečník
úder každé koule
sleduje vrásku
vyrytého okamžiku.
Ahoj modrá květino
Ahoj modrá květino
víš ty,
která si záříš
v očích té,
Abych vůbec byl
Abych uživil své děti
říkám do deště,
když kapky – neštovice
znetváří
Do dna
Do dna
( koncert pro klavír a orchestr opus 23, P. I. Čajkovskij).
Pouštím si žilou
a pak žiji prýštivou silou
Tři straky
Tři straky
Tři straky se v trávě hašteří,
že poklady umí najít
jedna druhé nevěří.