Písmák Vlna
Zjevovala se náhle, z ničeho nic uprostřed stepi a brala sebou vše, co se jí postavilo do cesty. Odnášela střechy i celé chatrče, kurníky i králíkárny jakbysmet a pokud dostihla lidi, polámané kosti a bolavá žebra svědčily o její síle. Postižený nešťastník byl pokaždé vymrštěn do výšky, aby vzápětí dopadl na zem, skrč se jak umíš, pomož si jak můžeš.
„A na jejím zpěněném hřebenu sedí nestvůra, oči jak talíře, chapadel má přemnoho a místo nohou kopyta,“ tvrdil starý Jasok, který se belhal o berlích, když vyvázl jen se zlomenou nohou.
Zlatavé kapky jantaru
Tento příběh mi vyprávěl dědeček. A on se jej dozvěděl od svého otce a ten zase od svého otce či dědy. Pověst o zlatavých kapkách jantaru se traduje vnašem rodě již mnoho let. Pochází zdob, kdy se lidé znašeho města živili rybařením a naše město bylo jen osadou na břehu moře.