To ví jen ti, jejichž jména nelze vyslovit :)

Musím ti pochválit tvůj pohled na věc a dovolím si jen namítnout - lidé jsou tajemství, sami v sobě jsou/jsme tajemstvím. Být Člověkem je tajemství a je to cíl, kam směřujeme, všichni a bez vyjímek, ať chceme či ne. Řekněme, že většina lidí kolem nás naoko spí, ale je-li ten spánek skutečný, na to, ať si každý z nich odpoví sám.

Jo lahvičku Solutanu, červený fosfor a jód.....kde jsou ty časy?

Ale vážně, se syntetiky opatrně....jsou tak nějak...bez duše.

A kolega Janků zde opět řádí :)

Plný zásah, pane.

ty tady, oni tam :)

Chlapci, ale notak....už se pusťte. Vždyť je to žabomyší válka.

Ano, musím souhlasit s Jonym, vytvářejí se tu, vytvářely a vytvářet budou zájmové skupiny (jak krásné zrcadlo společnosti - nejen lidí), které si půjdou na ruku i když, umělecky budou částečně a mnohdy i zcela, úplně, strašlivě, děsně impotentní - ti pak budou kritizovat nejvíce a s největší vervou, a mi, chudáci, nešťastní, opovrhovaní, nezvýrazňovaní, netipovaní, geniální básníci, největší, jaké kdy nesla tato nebohá zem, s tím můžeme udělat toto:

Nemůžeme s tím udělat nic!

A to vole proč?

Protože v okamžiku, kdy bysme teoreticky "usedli" do lavic oněch porotců, obávám se, ne - jsem si jist, že bysme v krátkém čase vytvořili stejný zájmový klub vyvolených a nebo, možná, ještě odpornější.

Já proto děkuji redakci za jejich oslí uši a tobě za odvahu píchat do vosích hnízd :)

Já bych to nedělal, často se dozvídám z básně dle reakcí více o jiných lidech než o sobě. Básně jsou zejména zrcadly....

A opět zásah. Ve světe lidí je to tak.

Co se týká fenoménu svobody - pro mě není závislý na nějakém společenském postavení i když chápu rozhořčení lidí nad tím, že se někdo ocitne relativně nahoře nebo relativně dole. Takové rozhořčení je však zbytečnou ztrátou energie, v daných případech fatální.

A troufnu si i vypustit malé tajemství:

Tento svět má trhliny, své obludné díry,
roury kterými lze zmizet. Nadejde čas, a není to daleko, kdy se o nás bude muset bojovat či přesněji jednoho dne se jistá skupina lidí a možná i velká skupina nelidí vzbudí v kupé vlaku na kusé koleji a budou jen sami se sebou.

Předpokládám, že z jistého pohledu půjde o situaci k popukání :)
Z hlediska vesmíru pouze o nutné vyústění pravidla které sami následovali, pravidla takzvaného volného trhu či snad dravčího pravidla?

Myslím, že jim budeme muset pomoct nazpět.

Pro: miroslawek

A to je velice zajímavá úvaha, nicméně dovolím si drobně oponovat.
Byl-li by skutečně chycen onen nebohý motýl, básnička by nevznikla,
děj by nemohl být pozorován ba ani procítěn. Připustíme-li, že své
osudy nemáme zcela ve svých rukou, budeme pak podléhat síle,
která určí co je a není možné pouhým nevyskytnutím se podnětu pro
vnímání. Co se stane pak již z určitého úhlu pohledu není podstatné.

Pokusím se tedy k panu Divišovi dodat:

Když nám vlétne na verandu motýl, je to znamení.
Máme-li ho chytit, bude chycen a možná i usmrcen, jelikož
nám byl darován silou, stejnou silou, která jednou daruje
náš život někomu a nebo něčemu jinému.

Zabijeme-li jej, pravděpodobně si to však rozházíme u všech motýlů.

V lidském světě neexistuje zkaženost, existují jen velká nedorozumění, pramenící z jisté necitlivosti či uzavřenosti nebo lépe sebestřednosti a nebo ještě lépe z obecné neochoty pohnout slučovacím bodem z léty utvrzované pozice a to už jsem zase řekl víc, než by bylo vhodné :).

Ano, ta kočka chvílemi vidí...

Ahoj,
z tepu a struktury této básničky jsem vycítil snahu o popis torzní síly působící z vesmíru na vědomé organismy. Při minulém malém setkání s nekonečnem jsem došel k pozoruhodnému zjištění, že tato nepůsobí lineárně stejným nepřerušovaným tlakem, nýbrž se vrací v kruhovém nevypočitatelném pohybu se zesilující se intenzitou jehož výsledný účinek je drtivý. Nemít za zády několik přátel, vůbec nevím, co bych musel udělat, aby se situace zcela neminula účelem, což by v daném případě docela dobře znamenalo, že bych se už nevrátil - ne že bych o to zase tolik stál. Tyto krajiny mi nejsou o nic cizejší než ta, kterou tu společně sníme.

Dílo proto dle mého vyjadřuje pocit, o němž se nedá nic říct, jde tedy s vysokou pravděpodobností o energetický fakt. Zeptá-li se mě proto někdo, jsem-li přesvědčen, že z těchto krajin je vhodné vodit na pomyslném provázku zmítající se slovo, musím mu říct, že nevím a že mám jenom pocit, že se o to nikdy nepřestaneme pokoušet.

Ahoj, díky za avízo.

Dnes už vím, že neplatí zcela a nebo platná je našeho úhlu poznání jen první polovina: která je nemateriální i když si vybírá jenom hmotná těla
prototože...pokusme se najít jediný důvod proč by energetický shluk zvaný třeba...hmmm...
facka větru
ozvěna ticha
krémový stín v tratolišti světla
třeba spojenec
třeba anorganická bytost
třeba elementál, a to už moc kecám.....
nemohl být nadán vědomím?

a nemohlo by jich z třeba ....z....rozmaru vesmíru být víc..mnohem víc...nekonečně víc.... než těch "hmotných"?

a o tom posraném životě, to můžu podepsat, podpisů bude tak 7 miliard..na vrub reality

A opět plný zásah.
Z kritik si zde ber, mohu-li skromně poradit, jen to pozitivní a vůbec nic si neber osobně. Pan Janků je kouzelníkem slova stejným jako ty, dva vlaky, dva supící giganti, jen každý na jiné koleji. A kdo z Vás, pánové, opravdu najisto může vědět, kdy přijde vyhybka?

Miroslawek má můj obdiv za svůj přístup k poezii, sa svůj vhled, který je skutečným vhledem pod povrch a přece je od cesty, po níž kráčím třeba já v jistém směru odlišný. Kdysi jsem se chtěl stát básníkem snad proto, abych se zde, ve světě lidí, nějak definoval. Časem jsem zjistil, že můžu být mnohem víc. Miroslawek to v té době už věděl a ty to taky víš a nebo na to brzo přijdeš. Mám dojem, že cesty slova jsou definovány předem silami, proti nimž jsme stejně směšní, jako je internet, a naší volbou či snad svobodou je možnost se k nim postavit, projít je, různým způsobem. Nebuďme proto na sebe zlí, na výsledek to totiž nebude mít žádny vliv, ten byl daný již prvním veršem každého z nás, stejně jako smrt, tak živá v každém zrození.

A opět plný zásah.
Z kritik si zde ber, mohu-li skromně poradit, jen to pozitivní a vůbec nic si neber osobně. Pan Janků je kouzelníkem slova stejným jako ty, dva vlaky, dva supící giganti, jen každý na jiné koleji. A kdo z Vás, pánové, opravdu najisto může vědět, kdy přijde vyhybka?

Miroslawek má můj obdiv za svůj přístup k poezii, sa svůj vhled, který je skutečným vhledem pod povrch a přece je od cesty, po níž kráčím třeba já v jistém směru odlišný. Kdysi jsem se chtěl stát básníkem snad proto, abych se zde, ve světě lidí, nějak definoval. Časem jsem zjistil, že můžu být mnohem víc. Miroslawek to v té době už věděl a ty to taky víš a nebo na to brzo přijdeš. Mám dojem, že cesty slova jsou definovány předem silami, proti nimž jsme stejně směšní, jako je internet, a naší volbou či snad svobodou je možnost se k nim postavit, projít je, různým způsobem. Nebuďme proto na sebe zlí, na výsledek to totiž nebude mít žádny vliv, ten byl daný již prvním veršem každého z nás, stejně jako smrt, tak živá v každém zrození.

Plný zásah. Nabízím k výměně celou krabičku cigaret :)
http://www.youtube.com/watch?v=JVkInfINhH4

Plný zásah. Nabízím k výměně celou krabičku cigaret :)
http://www.youtube.com/watch?v=JVkInfINhH4

Ahoj,

děkuji za odezvu a začínám to chápat. Nebudu ti vyvracet přesvědčení, že takové síle jako je řeč je možné velet, já jsem však v této věci zcela opačného mínění. Lidé si ve valné většině pletou svůj úkol, našim úkolem je vnímat, nikoliv soudit či zasahovat do dějů. Na to jsou tu lepší adepti... :)

Co se týká starých Řeků můžu jen říct či opakovat fakt, že zdaleka prvními nebyli.

Zdraví, Tomáš.

Myslím, že je to troufalé, ale přát si čáru tance, která jen tak neskončí.

Nemůžu říct, že neskončí, ale ne tak hloupě,
budeme-li mít ještě čas něco se sebou udělat.

A opět plný zásah.

Ale neboj, svých snů se dožít docela dobře můžeme a docela dobře taky dožijeme ať už tady a nebo někde jinde. Vtip je v tom, že sny, jež jsou nám obecně nabízeny energetickým svazkem zavným dnešní společnost, nejsou tak úplně snem člověčím. Jsou stejně absurdní
jako nelidské a upřímně - nestojí za to je žít. Existuje spousta krásnějších snů, za něž ale musíme skutečně převzít zodpovědnost. A něco sakra velkého tu teď klepe na dveře, ba co víc, chystá se je vyrazit,  a já si myslím, že to všichni tak či onak stejně cítí.

Co se týká stavby daného díla - s tím si nelam hlavu. Jelikož SLYŠÍŠ - a to je dar - nikdy nemineš. Poezii nelze rozebrat ani mechnicky skládat. Rozebrat či sožit lze stroj, nikoliv však Báseň, když za ní ještě navíc stojí Síla tak očividná, že jsem se musel pousmát.

Ahoj,

děkuji Vám oběma za kritiky. Básnička či volné pojednání je o povaze žití. Nejedná se o soud, nás nemá kdo soudit, nemá proč soudit ať už žijem jakkoliv. Soudit můžeme jenom sami sebe. Vychází z poznání, že žijeme pro Smrt, pro Smrt jako sílu, pro Smrt, jako změnu, pro Smrt jako nevyhnutelnou perspektivu cesty zvané život, která je totální, chladná, snad i nelidská a přesto nám dává obrovský dar, budeme-li žít jistým způsobem jdeme-li po jisté cestě.... Na Toltécké stezce má pak bojovník svou Smrt vlevo, Smrt jako rádce, který mu nikdy nezalže, Smrt jako jedinou spolehlivou jistotu, které nemusí podlehnout, rozhodne-li se takto s veškerými nevýhodami, které z toho pramení, nebo rozhodne-li se takto sama síla.

Jak říká Don Juan: Žijeme ve Vesmíru, kde loví Smrt a ta lovná zvěř, to jsme my, my všichni.