Písmák Jablíčko ti oloupu
Úzká v pase bělounká blodýnka prošla tudy kolem před lety snad její duše odpovídá krásejahody v dlani mám sama sobě rty zmaluju do červena líčka otřu kopretinu za ucho do úst stéblo a popluju.
Jablíčko ti oloupu
Ráno bílé krajkové šaty u postele střevíce lakovky s přezkou na boku oči do stropu hledící veliký den ctíme moje máma černé krajkové se zlatou nitkou sem tam vloženou na stole svíce co je delší než obvykle přijímání páně dnes v kostele a já tam budu stát před oltářem pan farář mrkne zastavuje se v mžiku čas oněměla i vůně kadidla točí se to kolem mne já dítě nevím proč tu jsem jen ten chrám dýchá nepadá hladí mne tisíce dlaní a šeptají zůstaň Marie.
Jablíčko ti oloupu
Nikdy nebudu rozumět lidem jsem o tom zcela přesvědčena snad moje hloupost to tak chtěla že dávám to co mám mohu chtít taky vzít jen druhá strana je rozumnější ticho které se ve mně rozprostírá je modré zvláštní vzpomínám si na dětství čisto tam bylo utíkala jsem přes Zákopy pole obilí toulavá lží zcela prostá pokud život neumíral zítřek jak přijmout nedůvěruvychytralost chvíle odpověď neznám jen smutně slova topím přeju si ať raději nejsem živa. .
Jablíčko ti oloupu
Divné věci moře plné kamenů které topí plačící holčičky bloudící špinavé tváře rty volají potichu maminko ještě jeden kopec kamenný dveře se otevřely hlas zve dál je libo maminku vyber si andílku žlutá sluníčka růžová jako beruška modrá hvězdička bílá poduška prsty paží ukazuje ta se mi líbí vzlyká dítě bílá sněhová vločka peříčko vydechne mojemaminko . .