Lakrov: Děkuji za tvou návštěvu i komentář.

Asi s tebou musím souhlasit - ta povídka je sentimentální. Nebylo mým prvotním záměrem, aby se lidé u povídky dojímaly, jen jsem chtěl více rozpracovat zajímavý nápad z předchozí povídky Projít vůkol širý svět. A v první verzi mi vyšel text, ze kterého ten sentiment přímo tryskal. Strávil jsem spoustu času (opět jsi měl pravdu), abych se ho zbavil a to se mi nejspíše úplně nepovedlo. Příběh měl být primárně o naději, jak se otec a syn vyrovná se ztrátou matky a manželky a ne o smrti. Asi by chtěl příběh v některých pasážích ještě zkrátit a více odosobnit.

Gora: Děkuji za komentář a trefné postřehy.

Diagnózu jsem tam zmiňoval v souvislosti s prvním oddílem, kdy Zdenu "přepadne" malátnost. Samotná malátnost není obvyklým jevem při klasické onkologické léčbě, ale prý se projevuje při současné radioterapii s chemoterapií. Proto ten oddíl o diagnóze, aby někomu fundovanému nepřišla ta malátnost přitažená za vlasy. Ale chápu, že většinu čtenářů to zdržuje.

Zdena samozřejmě věděla, že se chodí s problémy k doktorovi, jen svůj kašel dlouho bagatelizovala. A Bedřich nechával rozhodnutí na ní, jenže když se ukázalo jako špatné, tak toho litoval. Pokud to ale vyznělo jinak, bude asi chyba, jak jsem postavy popsal. Zdena měla být spontánní a částečně nezodpovědná (po náročné proceduře jde zastřihávat růže atd.), kdežto Bedřich měl být převážně introvertem, který částečně přenechává jednání na druhých.

S těmi přechodníky máš pravdu. Působí opravdu archaicky. Jen mi přišly další vedlejší věty zdlouhavé a nevěděl jsem, jak to jinak vyjádřit.

S přebytečným množstvím adjektiv s tebou musím rovněž souhlasit. Děj zdržují a hlavně diktují čtenáři, jak věci musí vypadat. Je to můj velký problém a budu se na něj muset zaměřit.

Ještě jednou děkuji ze tvé poznatky. Snad se příště těm chybám vyvaruji.    

Děkuji za vlídný komentář.

Ano, tuto povídku jsi ještě mohl číst na SASPI, kde jsem ji také zveřejnil.

Moc děkuji za hlasy a rovněž gratuluji i autorům K3 a Arcs.

StvN: Děkuji za návštěvu. Je mi líto, že tě příběh nechytl, ale jsem smířen s tím, že ne každého dokážu zaujmout. Snad se příště více trefím do tvého vkusu :) A máš pravdu, na lehkosti musím zapracovat.

K3: Děkuji za návštěvu a jsem rád, že se líbilo :)

Máš pravdu, některé výrazy zejména u popisů působí trochu kostrbatě. Snad se to neúnavným psaním bude jen a jen zlepšovat.

Janina6: Děkuji za připomínku. Opravdu by to pak bylo pochopitelnější.

Děkuji za návštěvu a rozsáhlé a trefné poznatky :)

Odhalení cesty do Španělska jsem odkládal záměrně, abych u čtenáře vyvolal pocit tajemna nač ta sekera. Bohužel se to v tom konci ztráci a opravdu jsem to měl naznačit o trochu dříve.

Babička není úplně zvrácená, spíše čekala, že David se v noci vrátí a ona mu dá další přednášku. Bát se o něj začala až druhý den, když se nevrátil. Každopádně je komplikovanou postavou a možná jsem si s ní ukousl velké sousto a nedokázal jsem ji přesně vystihnout.

Přesně si vystihla můj nešvar s přívlastky. V prvé verzi se to holými větami jen hemží, a já pak cpu přívlastky téměř před každé podstatné jméno, abych text obohatil. Bohužel už pak neodhadnu, kdy je toho moc. Příště si na to budu muset dát pozor a nalézt nějakou rovnováhu. 

Marking Machine: Děkuji za návštěvu, tip i tvůj názor :)

Je mi líto, že jsem tě navnadil, a v závěru nedostál tvému očekávání, ale zřejmé zadostiučinění mi přišlo nepatřičné. Vyjma dědovy tiché vzpoury se špetka satisfakce skrývá za posledním tečkou, kdy se oba prarodiče strachují o Davidovo zdraví a na přechodnou dobu zpytují svá nitra, zdali na tom nenesou svůj díl viny. 

Tetřev: Děkuji za zastavení a za čas věnovaný četbě povídky :)

David měl naivní fantaskní představu o útěku do zahraničí, kde si na odlehlém místě chtěl postavit srub a živit se dary přírody podobně jako jeho mnozí oblíbení hrdinové z verneovek. Proto ta sekera. 

Ano, s účastí v soutěži souhlasím :)

Ano, s účastí v soutěži souhlasím :)

Ano, s účastí v soutěži souhlasím :)

Děkuji za vstřícnou kritiku a tip :)

Děkuji za návštěvu, povzbudivý komentář i tip :)

Děkuji za rozsáhlou kritiku a trefné poznatky. Já také nejsem doktor, ta hniloba měla být spíše chlapcův subjektivní postřeh.

Na popisech musím ještě zapracovat; vím, že je to můj trn v patě.

Ač babička se může zdát divná, má předobraz ve skutečné osobě. Vlastně celý příběh se takměř ze tří čtvrtin skutečně stal, čímž se ale nechci obhajovat. Během psaní povídky jsem si neustále pokládal otázku, zdali je i přes to příběh uvěřitelný.

Ale i tak ještě jednou děkuji za tvou návštěvu a jsemrád, že tě to nakonec i nějak bavilo :)

Děkuji za vlídný komentář :)