Písmák Zasmušilá krása čajových růží
„Mamíí, vezmi si tátovy rukavice. “ radil Zdeně čtyřletý hošík sblonďatou kšticí. „Ať se nepíchneš o trn jako Šípková Růženka. “
„Ráda bych, Péťo, ale to bych se nejprve musela vyznat v tátově dílně,“ odpověděla pobledlá matka.
Trpká pachuť šálku melty
David se zastavil, aby popadl dech. Pohledem zkontroloval, zdali ho někdo nepronásleduje. Kolem se rozprostíraly pouze osamělé lány pastvin pohřbené pod silnou vrstvou sněhu. Hluboké stopy, nelítostní udavači, však němě vykřikovaly, kam jeho kroky směřují.
Projít vůkol širý svět
„Tatíí, proč je sluníčko ráno nad Habřinou, při obědě nad námi a večer nad Strášovem. “
Zpoza Rudého práva vykoukla chundelatá hlava osazená kostěnými brýlemi. Změřila si dychtivě vyhlížející tělíčko vlastní krve a uvažovala, jak jednoduše a výstižně popsat planetární pohyb sluneční soustavy. Odpovědi typu ‚sluníčko musí taky spát‘ vyvolávaly jen další zvídavé otázky.