Písmák Vzpomínky starého domu
Tiché souznění vzpomínek
zahřívá náladu ve starém domě
Za plot sbitý zprkýnek,
kdo jednou nahlédnout směl,
O pánubohu..
Jestli pánbůh stvořil člověka k obrazu svému, potom velice často pozoruju, že právě v tu chvíli o sobě neměl zrovna nejlepší mínění. inu, každý den není posvícení. :-)
Ve stínech
Co na zemi má svůj řád
a nemění se po staletí,
to v siluetách stínů
třeba i k oblakům vzletí.
V zahradě
Prostor v zahradě
změnil se k nepoznání
Barvy tmavnou, obrysy mají lem z dýmu,
je po klekání.
Slečno...
Slečno.
Jak myslel jste to pane.
Škodolibý úsměv
a v ústech tupý břit.
Podoby lásky
Až jednou vyschnou oceány
a na zemi zbyde jen smrt a poušť
pak oázou bude láska mezi námi
a my milosrdně navzájem sobě stiskneme spoušť
Bez rozumu
Duše srdci.
Srdce duši.
Co srdce velí, jazyk káže.
Mám pak tedy duši na jazyku .