Požáry
jako skřípání staré dřevěné podlahy
bolí mě srdce
a ty jen mlčíš
a spíš
už neumím
chtěla bych ti říct
spoustu hezkých věcí
potřebovala bych ti říct
ať se na mě už nesměješ
nechci
asi už nedokážu
uvěřit v lásku
v něco tak silnýho
že si chceš vyrvat srdce
bohužel
jsi krásná překážka
mé pozornosti
mých předpokladů
očekávání
výprodej
včera v noci
vzal sis poslední kousek
a já už nemám co dát
včera v noci
žádám tě
měla bych si tě odepřít
mám si tě odepřít
jako když sypeš sůl do rány
a ona zabolí
zbytky
ani vlastně nevím
proč se mi klepou ruce
proč čekám na tvá slova
a maluji si na tváři úsměv
nohama na zemi
tak se zase potkáváme
naplněni
zcela po okraj
tím vším
slepě
kdysi jsem se snažila
najít nějaká
konstruktivní řešení
našich zoufalých
rozostření
rezignovala jsem
na všechna naše porozumění
v těch upřímných snahách
ráda bych pořád
opilosti
zbrkle a přesto nenápadně
jsme se hledali
jako na laně
se sebe dotýkali
slabosti
bolí mě srdce
ze všeho, cos mi chtěl dát
ze všech pochyb
kterým si uvěřil
netrpělivá
v zámcích, které odemykáš
do slaných vod
kdovíčehoještě
sem tvou múzou
dej mi čas
tak už přestaň
roztávat v mých očích
cítit se nepatřičně
kvůli všemu
iluze
často se vidím
zahořkle
a přesto nasládle
sledovat tvou krásu
zpestření
nepřejícně
se dokopávám
k těm jistým netaktnostem
které ve mě hledáš
ze zvyku
už nechci psáto těch nejistých dojmechhlubokých ztrátáchpatetických pocitechuž nechci vnímatjak velkou jsi pro mě výhroujak bohatou jsi pro mě múzoua samotnou vášní mě topíša já topímvšechen ten cit a lásku vroucněděsně mi to chybíjak ses rozplýval při polibkujak ses nerozhodně ohrazovala samotnou existencí mě pálíša já pálímvšechen ten cit a lásku ze zvyku.
Ještě ne
klasicky nevidím ani na dně
tvých velkolepých náznaků
a pochyb
těch je dost
Něco si přej!
všechno a nic
na světě
mi to nedovolí
mi tě nedovolí
ach, lásko..
už skoro celou věčnost
sbírám a hromadím
všechnu tu agresi
tak krásnou a neuvěřitelnou
Nedostatek
zlato
vracím ti všechny tvé polibky
na hladině tvé nekončící perspektivy
chtěla bych se odrážet
kamaráde
v zajetí
tvých obnažených očí
jako dvě nitky táhnou mě
k tobě
Pád
Včera jsme to dokázali
i když byla zima
a ty si zabloudil
já se tak těšila
Hořkost
Zkrátka tě miluji
ale nebud bláhový
vždyt mě znáš
včera jsem na tebe čekala
Sama
Čas plyne tak pomalu
Skřípe to
Přesto jsem se usmívala
vstřícnosti
Polibek na čelo
Pod závojem našich dojmů
Mám strach
Někde si se zapomněl
Zase
Marně
Lživě Tě obcházím
venku je tma
a to je teprve pět
Lživě Tě obcházím
Poslušná
Mám ti skládat básně, prý.
Milovat tvou duši.
Dokonce bez ranních nálad.
Vpřed pochmurným představám.
Hranice neschopnosti
Sama.
V odlesku podlahy.
S melodií.
Nemožnosti.
Radosti
Obeplul si mou duši
jako potáhnutím z cigarety
naplnil si mé každodenní nedostatky
a já se topím
Milování
cítím
jen nepatrně
jak vpil ses mi pod kůži
v mých úzkostech ses rozpil
Jednou
Snažím se vybavit
kousek po kousku
aspon trochu té fascinace
kterou jsi mě odzbrojil
Proměnlivá
Vážně by si chtěl
stát se pozadím
mých vděčných gest
zdůvodů
"napořád"
Už je to tak dlouho
a vlastně teprv krátce
co jsme se milovali
A zítra si vylijeme srdce
***
Ztrácím Tě.
Jsme si tak blízko.
Snažím se pohnout rty.
Pro Tebe pohnout rty.
Nadějná
Rádi vzpomínáme na to, kým jsme kdysi byli.
Bez ohledu na to, kým jsme dnes.
Truchlící v představách lepších včerejšků.
A nikoho to nenapadne
V láskách
Radostně, však ano.
Nebudu ti slibovat, že poletíme do nebe.
Máme dost sil
***
Pohřešuji naděje.
V tom zatraceném kolejišti.
Čekáme tak věrně.
Jak jen to kdo umí.
Slast
Jen s lehkostí.
Jako cigaretový kouř v pozadí něčeho naprosto všedního.
Pro..
Mé okamžiky Ti patří.
Mé odbočky od témat jsou jen Tvoje.
Mé myšlenkové odklonky jsi Ty.
Jsi má touha tam kdesi v klíně.
S úmyslem
Chtěla bych s Tebou projít Mariánským údolím
doopravdy to z Tebe cítit
ve snaze být Tvá
Lítost
Když se zdá, že je vše jak má být
a padne na Tebe
ta snůška hloupostí,
zbytečných naschválů
Kdo ví
Ani vlastně nevím, jestli to bolí
Jestli si mě zasáhl
dostal se do srdce
nebo jen do hlavy