rozostření

Tak jsem se sem po roce úplnou náhodou vrátil - předtím jsem asi nečetl tuhle odezvu, nebylo avízo nebo kdoví. A nevím, co jsi myslela oním "Už tím jsem" ?

Už tím jsem, myslím. Víc ze sebe nedám, možná pokud mi snad někdy, někdo, něco vrátí. Ale upřímně a bez zášti. Pak třeba budu něčím dalším. Ale kdo ví.

Zabrousil jsem k tobě kvůli zvláštnímu nicku, čtu tě odzadu a tahle věc je první "obecnější"... svět bez pomíjivosti, aneb jistota na celý život. Téma, které každý nějak řeší, málokdy doopravdy vědomě.

Unést realitu nejistoty všeho a přitom nevylít s vaničkou i dítě tvorby vlastního světa, který by mohl, (když se ti to povede), o něco zvětšit  pravděpodobnost zachování a růstu určitého druhu lidskosti.. 

Nebo se utopit.

Nebo se držet iluze, že pár metrů pod palubou není voda. 

Rezignace a poznání si mohou být  podobné jako dvě křivky, které se dotýkají v určité oblasti - ale posléze se od sebe zásadně oddělí. Elipsa a hyperbola třeba. Co jsi - nebo spíš: čím se staneš?

Je tak málo toho, čemu se dá věřit :-)

děkuji za názor ;)

text na terapii, nic umělecky hodnotnýho :-(