Písmák Zády k zdi
Stojíce zády k zdi –
čekáme na budoucnost –
dalekou, mlhavou.
houpavou, těkavou.
Úsměv
Schoval jsi koutky
běžně roztažené v šíř
do koutu temného
jež nachází se mnohem níž
Bílá
Viděl jsem, vidím
že bílá bílou jest
přes nesním.
Druhého rána
Nemoci ven
I v městě zpěvy ptáků slyšet jsou
i tam - pod namodralou oblohou
zpěvy deště slyšet jsou.
Jen ukryly se do srdcí
Modré v nebi
Žlutavou vůní jarních kvítků bych potácel se stále dál,
bych život, nebe, stromy v lese v korunnách mraků dohledal -
ba i délku vlaštovčího letu a příkrost vlahých skal.
V řece řvoucí, šelmě, které by se mnohý bál,
Slza
Ta vůně praskajícího pekla
a kruh jako bludičky žhnoucích cigaret
ta chvíle zdá se mi tak nekonečně vleklá
a přitom krásná, jen slza vína nám hrdlem tekla
Zahrada konce snů
Plyší načechrané snění,
hebké jak růže, jako tulipán,
třešňových zahrad v jaru pán,
upadlo v zapomnění.
Světla v dáli
Budiž minulosti uložena,
uložena v temný krov,
krov tohto světa.
Budiž minulosti zapomněna,
Cesty domů
Pár kytarových úhozů
pár stran v knize o nebi
pár světel v okně obrazů
pár minut ticha, co nikdo nevypil
Z motýla larvou
Motýlem byla jsi
létalas' nade mnou
vískala mi vlasy
a milovalas' mne, asi
Napsala jsi
Napsalas' mi básničku
rty vlhkými na líčku
abych mohl číst si v nich
v řádcích touhy nevinných
Kdyby někdo vědět dal
Světla svíčky
"polož si mne"
hudba tichá hraje dál
naše srdce ruce si mne
Padlí andělé
Je přítmí.
Našedlé slzy padlých andělů
se snáší z nebe,
aby nafoukly chvíli do velkých rozměrů,
Hmatatelný sen
Jsi sen,
jsi tak blízko vyplnění,
ten den,
kdy spatřím, co teď není,