Písmák Pláč
Neříkej mi,že už se nestmívá,a že pláč už neexistuje,když vím,že tmou jsi Ty a pláčem jsem Já
_Brevity_
Sobec
Nedívej se sobci přes rameno, dívej se mu do očí,at´ poznáš, co jsi zač.
_Brevity_
Já
Dívám se do Tvých očí a co vidím, je jen mráz.
Neshlídneš nás a nepohladíš, jen koukáš, oči sklopené, rty popraskané, hlas bez hlasu.
Kdo jsi. Co tu chceš.
Život
Kdyby život nehřál naše myšlenky a nechtěl po nás víc, nebylo by nám dopřáno na slzách, smutku, štěstí. Náš život by se automaticky proměnil v prach.
_Brevity_
Smích
Smích, co víc si přát.
Doprovázen štěstím, láskou a radostí.
Smích, co víc si přát.
Oslepen zlobou, pýchou, bezmocností.
Jeho
Jednoho rána se probudíš a zjistíš, že už se nestmívá, a že slunce už nezáří.
Konečně uvidíš svět Jeho očima.
_Brevity_
RADOST
Jedna hvězda, jeden čin
Jedna prosba, prostý splín
Kdyby krása vítezila nad peklem a peklo uhaslo záři radosti,
nebyla by touha, nebylo by hříchů, nebylo by nahoty, ani starosti.
I když se...
I když se pozastavíš, a i když se ohlídneš zpět, nevidíš se a nevidíš ostatní procházet se. jen shlídneš svou vlastní pleť,otočíš se a uvědomíš si, že jsi jen stín,že vlastníš jen svůj svět.
Nárok
Každý má nárok na svůj názor, alespon‘ tohle nás učili ve školách, nikdo nás ale nenaučil, jak se vyrovnat s faktem, kdy náš názor ovlivní životy jiných. ptám se tedy sama sebe, proč se nepozastavovat nad naším svědomím, či ztrátou, at‘ už lásky nebo strachu, když se k nám dobrovolně naklání bez kladení otázek, či tvoření vykřičníků života. Někdy je lepší mlčet, ano, ale někdy je lepší slova vykřiknout nahlas, ne je v sobě dusit a doufat v zázrak, či kouzlo komet.
Konečně...
Procházím ulicí a citím jen mráz,
Ohlédnutím pocítím, že podemnou je sráz.
Bez myšlenky ocitnu se ve světě bez otázek,
nechápu,jak je možné, že jsem tě přehlédla,
PRAVDA
PRAVDA
Plná touhy, mrazu, útěchy, smutku.
Pravda obrací náš svět naruby, dává nám naději tam, kde naděje zemřela a naopak ničí ji tam, kde se už neskrývá.
Pravda darovala vnější svobodu a kuráž.
ZVĚDAVOST
ZVĚDAVOST
Zvědavost je nádherná zkouška životem, cesta, která nemá konců a přeci jen váháme a zkoumáme dál.
Kde jsi. A proč. Má krásná chvíle zvědavosti,
Kde jsi a proč se schováváš.
VÁHAVOST
zákeřná smlouva s vlastní duší. Mám, nemám, co když, a co kdyby náhoudou. každý otazník ve větě,kterou napíšeme, či v každé konverzaci, kterou uslyšíme, je odpovědí na vše to, co neznáme, znát nechceme nebo naopak, otazník je nepřítel a přítel, otazník je tím, kde to vše začíná a končí.
NENÁVIST
NENÁVIST
. dokáže rozbít naše těla na miliony střepů. Zanechá hluboké jizvy, bolavé rány.
Nenávist dokáže zavést vše živoucí do tmy bez jediného paprsku světla.
ZÁVIST
ZÁVIST
Přestan‘ se mě ptát, proč jsi se narodil
a prestan‘ se mě ptát, kdy to vše skončí.
Neznám odpověd‘ na tvé otázky,
ZRADA
ZRADA
Nech nás dýchat a nech nás žít,
jen jedním pohledem, jen jedním krokem já prosím Tě o milost, o milost znovu snít.
Shlížíš a křečovitě se usmíváš,
BOLEST
BOLEST
Bolest je cit, který se vyhladit nedá, nedá se ani vymazat, dá se jen na chvilku zapomenout. Jak povelit slzám nestékat, jak povelit duši nehnít. Každé další ráno je jen další vzpomínkou.
Ne láska, ani přátelství.
LÁSKA
LÁSKA
H. de Balzac napsal „Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít“ , myslel tím lásku, láska je cit, který se nedá popsat, který se nedá vysvětlit, je to cit, který nám dokáže prodloužit, ale také zkrátit život. At‘ už je to láska krodiči, příteli, muži, ženě, zvířeti, či materialistické věci, láska je dům bud‘ bez oken a světla nebo snádhernou zahradou a obrovskými dveřmi otevřenými dokořán. Ze všech pocitů právě jen láska dokáže uzdravit zlomené srdce, či zjizvenou duši, byt‘ jen na chvíli.
ÚNAVA
ÚNAVA
Kolikrát otevřeme oči a přejeme si, aby se opět zavřely a bděly dál. Jakoby zrcadla rána byla tvořena ze starého skla, které připomíná přítomnost našich opravdových let. Nechut‘ se zamýšlet nás donáší k šílenství. Proč a kde, kdo a s kým.