Jojo.

Čímdál víc se loučím s poezií jako možností mého sdělení světu. Baví mě uhrát si sám pro sebe - v hlavě nebo na kusu papíru - své malé hry podle vlastních předem daných pravidel. A ty hry mě baví vlastně samy o sobě, ačkoli nutno přiznat, že oproti deskovým hrám (v kterých si taktéž libuji) postrádají ty osobní poetické hry kouzlo něčí přítomnosti, tedy jakési svědka úspěšně odehrané partie. Takže mám ještě čas od času potřebu to vyvěsit, aniž bych měl potřebu něco někomu říkat...

P.S. Abych si myslel, že můžu a mám komu co říkat, musel bych si ujasnit vlastní poetiku, svého abstraktního autor, neřkuli lyrický subjekt, a tím vším by se pravidla mých malých her stala nehratelně složitými. Bylo by třeba psát poezii jinak a to se mi nechce :-)

Já jen technicky (jinak, Goro, díky za koment) - těch třicet kilo je za tři roky podzim 1997 - podzim 2000.

Možná jsi chtěl sdělit svou zkušenost... ale mě se to nijak netkne a nedotýká. Asi v tom shledávám málo universality. Asi v tom shledávám. Asi mi moje vlastní vidění připadá zábavnější než to tebou popsané. Nezávidím ti, jak to rád závidím svým oblíbeným autorům jejich svět.

Není to úplně neumělé vyjádření. To spíš ty pocity, ten prožitek, co vyjadřuješ, je tak nějak plochý. Jak kdybys málo milovala. Jak kdyby tě život málo bolel...

Možná jsi úchylná, ale já při tom psaní taky myslel na sex. Respektive na to, že každá partnerská láska obsahuje jistou míru erotiky. i srdce chlopní mlaská...

Nemůžu se zbavit dojmu, že tvrdit, že poezie logiku nepotřebuje, je těžký alibismus.

Nechce se mi přemýšlet, co budu dělat? A hele, napíšu nějakou poezii.

Bohužel ve zlatém výběru ty texty logiku mají. To je asi ten rozdíl. Tam by se většina písmáků mohla logice přiučit. Škoda, že tak nečiní. Škoda, no...

Bohužel ve zlatém výběru ty texty logiku mají. To je asi ten rozdíl. Tam by se většina písmáků mohla logice přiučit. Škoda, že tak nečiní. Škoda, no...

Jo, jop. Věk na to nemám, to ne :-)

A říct, že už jsem přece jen něco zažil, by možná znělo až směšně :-)

Tak spíš jen člověk poskládal ze střípků svých zkušeností, nechal se inspirovat jinými (Třeba Život je sacra zajímavej - tu knížku můžu jen doporučit, Kámen a bolest...) a ještě malounko přitlačil na pilu :-)

Vlku, takhle ano. Pokud vycházím z existence strážných andělů jako z předpokladu, pak je tomu obrazu rozumět. Ale bohužel jsem nikde v tom kratičkém textu nenašel náznak, že zrovna takhle bych to měl číst. A to je možná můj problém. Dalo by se to číst až příliš mnoha způsoby. Který pro mě chtěl autor? Chtěl pro mě autor vůbec něco?

Vlku, takhle ano. Pokud vycházím z existence strážných andělů jako z předpokladu, pak je tomu obrazu rozumět. Ale bohužel jsem nikde v tom kratičkém textu nenašel náznak, že zrovna takhle bych to měl číst. A to je možná můj problém. Dalo by se to číst až příliš mnoha způsoby. Který pro mě chtěl autor? Chtěl pro mě autor vůbec něco?

Budu rád, když budeš konkrétnější. Rád se něco přeučím! Snažím se nedělat věci, které sám kritizuji, ale samozřejmě můžu chybovat, že jo...

Poezie by ale (podle mě) neměla být omluvou pro polámanou logiku, ne?

Ano, poezie se někdy nad logiku může povznést, ale aby vůbec k takovému povznesení mohlo dojít, musí v první řadě z logiky vycházet!

Říkal jsem, že to bude taková trochu provokace ten rým. Prostě jsem chtěl upřednostnit onu atmosféru a snad i onen význam před rýmem. A navíc podle jen trochu benevolentnější normy (viz třeba Dalimír Stano - tady pro nickem dalimir) je to rým dostatečný :-)

Hezký večer.

Možná je to vážně rytmičtější. Mrknu na to. Ten verš jsem převaloval, aby bylo co možná nejsrozumitelnější do metra se vlezoucí, možná ho ale opravdu přeházím. díky

Laskavější k nováčkům. Asi bych věru rád. Jenže velice často je to promarněná energie. Většina nepotřebuje slyšet, co má špatně a člověk to klidně mohl balit do růžového papíru. Když píšu kometář, snažím se hleadt poezii. A pokud nenachazím, snažím se napsat proč. Vlastně tedy mluvím trochu tak, jak kdyby nebylo autora. Hmmm. Přemýšlím, jak to dělat jináč... díky za podnět.

Co znamená krev z tvého anděla?

Buď to myslíš vážně a pak se dívám asi jen udiveně a nechal bych si dokázat třeba existenci a jednoznačnost řešení Navier-Stokesových rovnic - když je ta věda tak mocná.

A nebo je to ironie, ale není k pochopení, že je to opravdu ironie...

Nemám rozhodně nic, proti povídání o svých pocitech. Ovšem proč tuhle formu a proč to dávat k veřejnému čtení?

Halloween - nebo snad myslíš kapelu?

Hmmm. In to the wild. Rozpor živočicha člověka, živočicha muže. Divokost v kancelářích. Značně aktuální téma.

Pro mě jsi otevřel a zavřel. Ale nic navíc jsi už mi nepřidal.

Nechávám v sobě odležet...

Jejda, jejda, myšlenky nepochytiv, jen jsem se rozčílil nad tou dosti zvláštní interpunkcí pomocí kapitálek. Nerozumím.

Vzpomínky, sny, smutek, rány... V dosti klasickém až skoro ošoupaném kabátu. Skoro návod na klišé...

Hehe, autor stojí o hlubší kritiku, to by mě zajímalo, co si tou hlubší kritikou představuješ :-) A od koho asi...

Seš můj oblíbenej autor a tady nejinak.

Dávám tip, jako by to mohlo něco změnit. Hehe.

Milý Safiáne, díky za onen rozbor.

Poztrácels rozum. Hmm. Ano, zapřemýšlím nad tím. Ovšem s tím jambickým metrem v tvé klasifikaci nemůžu tak úplně souhlasit.

On je totiž (a každý lichý verš) v poněkud komplikovanějším metrickém půdorysu

Xxx Xx Xxx Xx

což by možná bylo lze klasifikovat jako

Xxx Xx / Xxx Xx = 3jž/3jž

Mám pocit jistého klišé a snad i vykrádání sama sebe (tónina mollová). Asi je těžké být sám seboudlouhá léta a jít stále kupředu...

Sám víš, že to říkanka není. Ale také úplně nevím, kam zařadit tento způsob závažnosti.

Mám ti chuť vyčíst některé věci technické vázaného. Ale na druhou stranu je to pro mě takhle na čtení prostě dobré. Koukám, žes ještě moc nevložil, ale jsem zvědav, co přijde...

*

(A mladík, že jo...)

Haiku jsou ošemetná.

Je to zenové aspoň trochu, ale zase ne příliš přírodní, že jo.

Ovšem proč rovnou podle škatulek. Hezky zachycená blesková myšlenka a o haiku se hádat nechci :-)

Já osobně to považuji za poměrně zdařilý kousek. Budu toho ale nějak k hlubšímu posouzení potřebovat číst víc. Takže ještě uvidíme...

Jediné místo, kde lehce zajiskřila poezii je: a prsa dvě srdce. To je zajímavé a věřím, že by se odsud dala báseň napsat. To ostatní je mlácení, byť jistě spokojeně prožité, prázdné slámy...

Každý den zápasím, se svými démony. To je moc dobře. I další věci, které popisuješ, že děláš. Fandím ti v tom. Každý člověk by měl bojovat se svými démony a snad každý si nevidí do hlavy, natož do srdce.

Potíž tohohle textu pak zřejmě spočívá v tom, že tak ,jak ty píšeš, to mají vlastně všichni. Všichni to znají a znají to vlastně i ve stejných formulacích, v jakých píšeš. Takže jsi vlastně jen málokomu mohla říct něco nového. Nebo nově. Nového může říct člověk málokdy, ale nově - to si myslím, že je podstatou poezii. Pojmenovat. Nalézt ta správná slova, která se v člověku usadí a pomůžou mu pochopit a pojmenovat něco, co sám neuměl...

A tak no.

Hezký den

Hodně lyrické. Což o to. Ovšem nedotýká se mě to dosti v realitě, neboť je to nějak až příliš lyrické. Neumím aplikovat ani do myšlenek, natož do skutků...

Poměrně zajímavý náboj i několik motivů.

Ovšem vnímám jaksi neujasněna interpunkci a dalé tež jistou nevypsanost, či nevyčtěnost. Co je třeba prosímtě zvěsť?

Chmm, chmm. Potřeboval bych si toho přečíst víc a tím pádem asi přečtu. Nedokážu totiž říct, jestli je to dobré, nebo není a to nemám rád...

Dobrá věc. Říká poměrně přímočaře, co říct chce.

Ten smích misantropů mi připadá násilný. Jakože pro rým.

A pak asi: stejně JAK havěť. Pro ten jamb, že jo.

A snad ještě s tou krmí, postí hladověním, mám pocit, že ta věta není úplně správně česká, nebo aspoň správně očárkovaná, čárkuješ-li.

Ale ačkoli místy až příliš (ve smyslu bezúčelně) barevné, tak tady je ta bezúčelnost prostě estetická. A to je asi vpořádku, protože každá estetika je principiálně bezúčelná :-)

Za mě ale jednoznačně tip!

Jo, Trojak jeden :-)

A díky i za ten komentář, Palo. Byla totiž tahle básnička tak trochu mou reakcí (jak moc podvědomou ještě nevím) na zdejší komentáře pod mými Záchvěvy, kde mi byla naopak vyčítána "tropologická chudost."

Jsem rád, že napsal, že báseň není ani o bohatosti, ani o chudost, ale o tom, aby v něj bylo viac ako malo!

Daří se ti velmi dobře do popisu dostat skutečnosti ležící za zrakem.

Někdy ovšem rým spíš než pro podpoření myšlenky, nebo pro samostatnou údernost trochu ředí myšlenku.

Napsal jsem ten komentář asi k tomuto rozumění: Neumím stopovat tvoji logiku, z čehož lze usoudit na to, že ani podobní čtenáři nebudou schopni. Autor píše pro čtenáře (nebo aspoň publikuje pro čtenáře, když už píše pro sebe) a samozřejmě nemůže psát pro všechny čtenáře. Takže můj komentář můžeš brát tak, že tvoje báseň pro mého čtenáře prostě není. Pokud o mě jako čtenáře nestojíš, nic se pro tebe nemění. Samozřejmě.

Zasmál jsem se. Asi té všestranné naivitě.

Čtení, které se mi hned na začátku chce odbít. Další, co plácá, co mu napadne a nazývá to imaginace, nebo inspirace. Jenže postupným čtení jsem stále více znepokojen. Čímdál víc mám pocit, že mě u toho čtení sleduješ. Že jsi před čtenářem. Kolikrát potkáš na webu takový text? Neříkám, že souhlasím s tím, cos tady předved. Nebo, že to považuji za dobré. Každopádně jdu číst ještě jednou a tvoji hru na sledování beru jako výzvu.

Romantické snad ano. Verše - přemýšlím. A poezie - za mě spíš ne.

Postupy dobře zakomponované a dobře schované. Leč asi i trochu subtilní až slabé.

Trochu nezvyk vázaný verš a přece tolik ženský. Zajímavé, no. Ale asi by to chtělo ještě něco nastudovat a natrénovat...

Milý Andrew, co s tím? Míchaná abstrakce s konkrétností skrze logiku, kterou neumím vystopovat. Záměr stojící mimo mou časovou přímku.

Rýmování, s kterým jsi ochotný se smířit, mě přesvědčilo, že mi nemáš co říct.

Dramatická snaha o ozvláštění čehokoli. Asi nic není víc potřeba, než ozvláštnit obyčejnost. Ovšem zde v této tvé snaze vnímám velkou prvoplánovat. Neexistuje ani přesah z věty na větu, natož přes text.

Naprosto jsem nepochopil, co jsi chtěl říct.

Přemýšlím nad uměleckým záměrem. Ale stále vidím jen dvanáctiletého kluka píšící "zajímavou" slohovku.

Velmi řidká poezie v trochu kostrbatym textu.

Snad by se to dalo použít do nějaké delší skladby jako vata...

Místy zasvítí inteligentní moment. Nedokázal jsi mě ovšem přesvědčit o jakkékoli myšlence. Natož hloubce.

Nemám rád takovéto texty. Tváří se, že ukazují spravedlivým prstíkem, a přitom dosti nepokrytě manipulují se čtenářem. Nespravedlivé zobecňování a směšování na základě podobnosti.

Nic, čeho bych se dokázal zachytit.

já cítím žihadlo stA vos? Nemá to být česky takhle? Jinak je mi líto, že lidé musí psát smutné texty...

Díky, Zboro, tohle už je pro mě stravitelné aspoň co do způsobu sdělení.

Jenom na okraj s tím Skácelem. Samozřejmě nepopírám jeho existenci, ani vliv. Četl jsem od něj asi čtyři sbírky (a ne jednou - dříve mi dokonce vyčítali, že mé básně jsou jen nápodobou Skácela), ovšem po čase jsem začal jeho verše považovat za málo živelné (Rozhazoval své verše s pohrdáním jako kusy krvavého masa - tohle napsal Seifert o Holanovi a Skácel tak spíš tu studánku a něco malého a hezkého). Ale nevím, jestli by bylo na plodnou diskuzi, nejsem natolik zběhaný v teorii, abych dokázal opravdu seriózně zvážit přínos jistého básnického díla. Prostě jen od jisté doby Skácela nemusím. Dost o tom.

K té druhé části. Ano, opravdu, takto pro mě srozumitelné. Jakkoli je to už zbytečné ve vztahu čtenář autor, asi bych přece jen zkusil nastínít místa, v nichž jsem o jistý přesah usiloval. "Slunce se svezlo k zrcátkům z bříšek slepých ryb" Dotek se sluncem a přece slepota - ryby jakožto dav táhnoucí po proudu - slepě, slunce (vyšší řád) se od nich pouze odráží. Znovu pak zpět touto slokou: Zábradlí, rámce - opět ono omezení vedoucí ke slepotě a pak ten odchlíplý plech - nahlednutí pod povrch do ústrojí - mozku, protože onen neklid už je v člověku a stejně ona ložiska. Tedy vnitřní neklid, revidování rámců vnitřního uspořádní a morálních omezení s ohledem na případnou možnou slepotu a davovost z toho plynoucí. Toto (poněkud křečovitě vyjádřeno) jest můj záměr v této sloce, pokus (Jakkoli nezdařený) o přesah. Stejným způsobem jsem pak pracoval i ve sloce poslední, kde zdají se mi ony vazby ještě poněkud zřejmější.

První sloka je pak čistě pro obrazový rozjezd (kde si pro svou pointu vystačím s pouhým rýmem stěn/vykostěn) - a v druhé sloce - to tady musím zpětně uznat jsem onu zamýšlenou monotónnost časového opakování příliš zastřel.

Rozhodně neříkám, že cokoli z mých záměru se vydařilo, jen co jsem zamýšlel a pokud mi třeba případně připíšeš v čem můj záměr selhal, budu Ti vděčný!

P.S. "

Oldřichův dvůr

Mráz. Ve tmě ona

k tobě si lehá.

V podbříšku dopéká

bílý chleba.

Noc. Cosi rychlého

k sítům se slétlo.

Zobáky. Cvakání.

Drátěné světlo.

(Trojak)"

Kterak je to tady s přesahem druhé sloky? Je jaký?

A přesto je pro mě jedna z jeho nejsilnějších. Pouze intenzitou obrazu.

Já ten hlas neznám a tak nějak nevím, o čem to je. Zřejmě píšeš jen pro toho, který hlas zná, že jo?

Hmm... nože dočasnosti...

Takový moc sladký. Takový, že mě rozčiluje jenom to číst. Natož, abych nad tím přemýšlel. Asi jsem holt starý cynik, nebo co...

Krásné!

Pousmál jsem se. Ovšem hlouběji do mě to nešáhlo. Takže psychologické = povrchní.

Docela slušně udělaná věc. Přes velmi soukromé téma dokážeš čtenáři dát i jeho prostor.

Ovšem asi bych byl ještě pro prohloubení některých jen lehce naťuknutých momentů. Příliš prostoru ti spolykal příběh básně. A snaha skončit začátkem a trochu jinak.

"

vždyť stromy mají ústa v nohách 

vlastní rozklad je sytí i dnes

"

Skvělé místo. Ostatek pak už pouze ostatkem.

Konfesijní, příliš konfesijní. Co je mi po něčím pocitech. Chtěl bych, aby báseň uměla udělat moje pocity a tahle to neumí. (po)hádek - snad jako nápad, ale nikoliv tady a nikoliv takto 

"Půjde z nich prach." Silný pevný bod a osa básně. Ale když tu báseň nechám kolem toho rotovat, tak se bourtí a odletují cucky...

Jo, všechno je možný.

Ovšem řady tvých obrazů (jakkoli působivých) pro mě postrádá větší míru vnitřní, nebo aspoň jazykové logiky.

Autor smontoval zvnějšku a to je vše.

Dobře, rozumím tomu, co říkáš o epigonech obecně a ponechme stranou fakt, že Skácela neuznávám - natož kohokoli, kdo se ho snaží napodobit.

Ovšem mi není tak úplně jasné, jak jsi došel k tomu, že nezbývá prostor na samotnou poezii. Pokud Trojak, ale klidně i Slíva (a já Ti můžu interně prozradit, že jsem se nechal v tomto konkrétním dosti ovlivnit i Jakubem Řehákem), pak ta nápodoba přece nemůžu být tak silná (To by bylo skoro jako říct, že Trojak je Slívovým epigonem).

Jsem si vědom toho, že často jsou mé texty formálními cvičeními (a komu jich není zapotřebí?) Ale zde konkrétně si myslím, že jsem rozehrál jisté momenty, které ťukají na ono "tajemství". Ale můžu se samozřejmě mýlit.

Budu rád, když bude konkrétnější k této věci, neboť obecně jsi to řekl sice hezky, ale přece jen obecně. Ačkoli chápu, že je těžší argumentovat, že tam něco není, než že to tam je...

Díky

Není zač, rád mluvím do zdi...

No jo. S tou interpunkcí je to někdy těžké. Próza ještě jakžtaž, ale u poezie říct to svoje, to občas čárky nestačí a někdy nepomůže, ani štěpení do veršů.

Snad jen, že jistá kombinační složitost textu je přijemná, pokud se člověk chce zastavit. Pro autora vzhledem k předchozímu odstavci někdy přijemná méně.

Ale těch třicet jar (udáváš) zde promlouvá na mě až příliš stařešinsky. Skoro by se mi chtělo nevěřit...

Nevyhnutelno - takový odporný špuntík na konec, není-liž pravda?

Poznámku k: Rosteš mnou beru v potaz, nevím, jestli se to projeví v tomto konkrétním dílku, ale pokusím se o zobecnění pro další používání. Není nad (a ještě k tomu přemýšlející) zpětnou vazbu.

Až asi na synonymické drobnosti se mi moc pěkně pozdává! Taky bych tě zařadil do výběru. Jen drobně vyčistit. Tip dám. BASTA FIDLI a To máš, Bože, za to... (Akorát si teda ještě soukromně přemýšlím, proč ta lambda, jako sedí mi to k tomu a tak nějak ke všemu, ale nedokážu najít vědomé racionální propojení)

Pousmál jsem se. Děti jsou úžasné. A jak dospívají, tak se kazí a jsou z nich nakonec jenom lidi, ale jako děti jsou úžasné...

Jen malinko víc konkrétních záchytných bodů. Jen malinko méně infinitezimální šířku červené niti...

Člověk musí přistoupit na tvou melodie. Bez ní nelze číst. Člověk logicky nepojme.

Osobitý projev, no. Čím víckrát jsem četl, tím více výhrad bylo mlčeno. Jo.

Zaujal jsi mého čtenáře, ale ještě víc mého autora. Neboť můj autor ti chce v něčem trochu nevěřit. A proto se podívá ještě po jiných tvých, aby si udělal kompletní obrázek.

Vázané ano. Ale jaksi mi tam chybí nějaké lusknutí, nějaké zajiskření. Překvapení ve formulacích. Ostrost...

Mávam rukami. Výborně! Tady jsi měl skončit. Je tam řada naznačeného a nedořečeného, ale drží to pohromadě a vidím za tím člověka. Zbytek jakýsi pokus o využití předchozího. Ani ne doříkávání, jako spíš umělá konstrukce zajímavosti... Chmm. Opravdu ta první půlka.

Myšlenkově dobré - opravdu podařená miniatura. Ovšem práce z textem a výsledný znakový tvar by si zasloužil poněkud víc zručnosti a invence (neubývá/rozednívá?).

Není to dobré ani jako experiment...

Zopakovat poslední verš v komentáři by byla asi nespravedlivé. Ale nedokázal jsi v tohle dílku překročit svůj stín, natož sebe.

Máš schopnost zaujmout textem i vyvolat přemýšlení. Ovšem tenhle text je udělán tak trochu chaoticky, ztrácím se v osloveních, osobách a nakonec nevím kdo je kdo a kdo komu...

"Je to právě autonomnost díla, jeho vymanění z konkrétních účelů a užitků i ze závislosti na zájmech konkrétní osobnosti, co umožňuje dílu včetně jednotícího principu jeho výstavby, aby zaujalo vyostřený vztah ke skutečnosti jako celku a stalo se nástrojem orientace člověka v univerzu." (Miroslav Červenka)

Tak mě zajímalo, jestli si autor (zeptej se ho prosímtě...) zkoušel představit, jak by ten nástroj mohl fungovat v případě tohoto dílka.

Abys tu svou rozpolcenou osobnost někdy složil :-) hehe. Máš vůbec přehled o tom, kolik máš nicků?

Jsem rád, že to bereš sportovně. První komentář tak spíš nastřeluju, nechce se mi psát nic závažného, protože mám zkušenost, že většina lidí stejně nechce diskutovat jsouc o své pravdě přesvědčena. Rád se s tebou potkám pod jinou básní a klidně se i o způsobu pojetí poezie a textu obecně rád pobavím. Rozhodně si totiž nemyslím, že vidím správně a o své matematické deformaci vím. Štve mě to, ale učím se s tím žít.

Hezký den.

z mrtvého bodu jde jít klidně dál. Nesouhlasím. Z mrtvého jde jít dál. Ano. Ale ne klidně. Ukaž mi někoho, kdo z mrtvého bodu vyšel klidně a nezměněn! A tak, no...

váhám závidím - tam chybí čárka, ne? Jinak takové trochu zvláštní montáž z rýmu více či méně otřelých...

poslední dva verše - to je perla. Ale zasloužily by si podle mě ještě trochu dotaženější šperk kolem!

Skoro se mi chce zkopírovat předchozí komentář. Rotující chuchvalec slov, z nějž odpodává částečně souvislé, částečně nesouvislé říkání. Třeba ten demagog - není tam navíc? Byl bys prosím tak laskav a vysvětlil mi, co přesně jsi tím myslel, co bych si pod tím měl myslet já a konečně, jak to zapadá do předchozího celku?

víš, já si myslím, že je slušnost, pokud o něčem píšu, tak si o tom zjistit aspoň základní informace. Bohužel tahle tvoje text svědčí o tom, že naprosto nevíš, o čem píšeš, pokud se týká víry v Boha.

vtipné a pěkné obrázky. Rád jsem si to prošel... A dám tip. Dneska jsem tady četl tolik blbých textů, že výrazně zvedáš průměr...

IT

smět tak jednou políbit

místo bitu polybit

asi 3 výborné, řekněme 5 dobrých, zbytek na kočku (zvonec) - číst po sobě a škrtat...

Nerozumím proč zrovna tato báseň má tolik tipů, když jsem tady četl jen během dneška řadu výrazně lepších. Aspoň podle mého soukromého mínění. A zase můj soukromý názor: Kdyby se verše srovnaly tak, aby korelovaly s větnou stavbou (už jen proto, aby to usnadnilo místo zkomplikovanou četbu), nezbylo by na tom textu nic zajímavého.

"Keby si aspoň evolúcia dala na čas a nechala ma medzi šimpanzmi." - to podle současného chápaní možné není. Šimpanzi nejsou našimi předky, ale oba jsme se vyvinuli z předků stejných. Takže ne čas, ale evoluce by tě musela šoupnout tou druhou větví. Jinak je tam pár zajímavých momentů, ze kterých by se dal poskládat slušný text, ale taky bohužel priveľa vaty.

"Kaldery vteřiny blízko rtům, zvon jemuž srdce odcizili..." (miroslawek) - inspirativní, že? Dobře, další dobře řemeslně odvedená. Zase trochu mytologie, že jo. Ještě deziluze. Ale sdělení je pro mě ve finálo opět ploché. Neměj mi to za zlé, ale nic, co by mě zasáhlo, nebo se mi chtělo zapamovat...