Chápu, o čem píšeš a jak to přesně myslíš. Tvůj názor jsem kdysi také zastávala, ale na všechno je třeba se podívat z více úhlů pohledu...

Dokud  si budeš představovat Boha jako modlu, útěchu nebo toho, kdo tě soudí, nikdy v něj skutečně neuvěříš. Bůh si vlastně ty - je to ten tvůj vnitřní hlas, se kterým můžeš rozmlouvat, a který ti nikdy neporadí špatně - důležité ale je, věřit tomuto svému hlasu za všech okolností a vždy a nenechat se svést tím, co se říká okolo. Když to uděláš, zjistíš, že je všechno vlastně dost jednoduché. Nelze měnit dění okolo nás a když se do toho pouštíme, ne vždy to dopadne podle našich představ. Události kolem se dějí a já mám možnost vybrat si, jestli pro mě budou dobré nebo špatné, protože obě možnosti existují zároveň, třebaže si navzájem odporují. 

Bůh je ve všem  kolem a hlavně v nás samotných. Takové to vnitřní já, které se nemění, které je stejné od dětství, to mají všichni a to je Bůh. Chceš-li, aby byl dobrý, dívej se na sebe jako na dobrého a jestli sám sebe nenávidíš, těžko uvěříš tomu, že existuje nějaký Bůh, který tě bezmezně miluje...

Bůh je dokonalý a to právě proto, že dokonalé neznamená bez chyb, ale dokončené, hotové, v rovnováze. 

A kouzlo člověka je v tom, že dokáže pouhou myšlenkou donekonečna tvořit a tvořit a tvořit, nadechovat se a vydechovat, rodit se a umírat, pořád dokola - kde se mu jen zlíbí -není možné, aby prožil absolutně všechno, protože vždycky může ještě prožít to, co ho doposud ani nenapadlo. Vesmír se rozpíná Božím tvořením a Bůh tvoří prostřednictvím toho, co stvořil - on není hmotný - to my jsme jeho hmotná forma a on díky nám zažívá nové zkušenosti a dozvídá se nové informace o sobě samém, v různých světech, situacích a příbězích.

To, že se narodíme a časem zapomeneme, je právě to kouzlo - máme otevřené možnosti a on žádnou z nich neodsuzuje - všechno je on a on se pozoruje při činu.

Každý z nás zapomněl a každý z nás si může vzpomenout, bude-li po tom toužit. To je naše možnost volby, kterou nám propůjčil. Mezi ním a námi není rozdíl - my jsme on - v každém z nás je obsažena jeho část, která je zároveň celistvá. A to, že je v každém z nás znamená, že prožívá všechny naše osobnosti zároveň, ale pořád je to on - jsme všichni stejní - tedy ve své podstatě, jinými nás dělají pouze jiné podmínky, zkušenosti, prostředí a okolnosti. Kdyby v našem vývoji a v prostředí, v němž  žijeme nebyly rozdíly ani nedostatky, člověk by se nezačal bát a nezačal by podnikat kroky, které ho oddělí od ostatních. Potom by ale také nezískal zkušenosti, které nelze získat jinak, než že vše prožije na vlastní kůži. A proto žijeme my a proto existuje on - kvůli životu samotnému, ze kterého dělá utrpení pouze náš strach a nevědomost. 

:-)