Odsouzená ctihodnodt
Copak si myslí, ctihodný pan soudce
o soudu božím a o hříchu.
Člověk má duši, leč podoben loutce,
dál popíjí z hořkého kalichu
jak z toho ven
Se skrytou touhou po stopách náklonnosti
Už hezky dlouho sám vsobě dusíš zlosti
Tiše se modlíš ať noc vystřídá ráno
A zlost ve svém srdci jsi zaopatřil bránou
Láska
Láska je síla, kterou Bůh sám sebe stvořil
Láska je víra, jež tu odjakživa hoří
Láska tu bude nad vším věčně stát
Jediná láska totiž nemá protiklad
Smysly
Jsem hudba, zvukem stavím tichu, most
jsem tón, před nímž se ucho neukryje
Ať už mu hraje Óda na radost
nebo snad Osudová symonie
Miluji
Miluji všechno, co přináší mi život,
vše kyselé jak víno, vše hořké jako pivo
Miluji žití, ať už drsné je či hladké
do vlastních sítí chytám jak slané, tak sladké
ruka hodin
Určuji osudy, radosti i splíny,
pomalu pospíchám, hodinu od hodiny.
Počítám naše dny pod rouškou závislosti,
polykám minulost, jsem poslem budoucnosti.
neboj se
Neboj se ničeho, co neexistuje,
Neboj se strachu, když máš pocit, že tu je
Nedívej se kolem sebe shořkostí
A pojď se mnou tančit věčností
TOUHA V NEVĚDOMÍ
TOUHA V NEVĚDOMÍ
Chci stebou souznít Vesmírem,
Opustit všechno to prohnilé,
Co je tu všude kolem nás,
POSLEDNÍ SOUD
POSLEDNÍ SOUD
Až se tě zeptám, co si zvolíš
Kde hledat jiskru tvého třpytu
Vybereš si to, co bolí
PROZŘENÍ
Dočetla jsem knížku a to, co si uvědomuji, je tak silné, že se musím svěřit alespoň papíru, od kterého neočekávám pochopení a diskusi. Vím, že to zní možná sebevědomě a každý by toto tvrzení odsoudil, neboť vdnešní době si každý může myslet, co chce, ale tato kniha byla to poslední zrnko, které chybělo do celku. Teď už vím. Vím všechno co vědět mám a mohu a to co jsem sama schopná pochopit.
VZTAH
Chtěla bych ti poděkovat. Po dlouhé době (i přesto, že jsem se bála si to připustit) teprve dnes,l právě vtuto chvíli jsem si jistá svými city a svým nitrem. Teprve teď vidím, jak jsem se doposud bála, bála sama sebe a zodpovědnosti za svá rozhodnutí a případného čelení faktu, že jsem udělala chybu, kterou nemám na koho svést. Děsily mě věty „ Proč jsem se tenkrát nerozhodla jinak.
DEN, KDY SE ZASTAVIL ČAS
DEN, KDY SE ZASTAVIL ČAS
Co je to vlastně čas. Kdo ho vymyslel a z čeho se skládá. Co nám říká. Co nám bere a co dává.
duše náhradní
G C
Když večer usínám, říkám si zítra budu tvá
Ami C
Je to vážně dobrá hra, nemám co prohrát,
deprese
Občas mám pocit, že se zmísta nedá hnout,
Občas bych chtěla sama oceánem plout
Hledám si někde vdálce temnej tichej kout
Kde netíží nic, stačí jenom lehnout, boty zout
v okně
Sedím, je to tu cizí
Dívám se zokna
Iluze mizí a zmizí
Sedím, venku se stmívá,