"Měl jsem sen..."

Stojím v obrovské místnosti s kamennými sloupy, před trůnem ze zlata a hledím do očí Bohu. Jsou mléčně bílé, protože On je slepý, nevidoucí díky tomu, že je stále zavíral před tím, co se děje pod jeho věčnýma rukama. Nevidí mě, přesto ví, že tam stojím a vpíjím se do jeho nevidomého pohledu. Dlouhé černé vlasy mu spadají na ramena, na řízu bílou tak, že ze samotného pohledu na ni jsem oslněn.