Písmák V Krabici
choulím se v krabici
kam jsem si sám naivně vlez
a nemůžu ven
někdo ji zavřel
TouLání
Projíždím zmateně reliéf vlnitý.
Kudy teď. Sever. Říkali jih, ne.
Svět hoří
svět je v plamenech
a on si jen tak líně pluje
na vlnách extáze
a sleduje
Dospělost
ráno se obleču do svojí kůže
a zas jednou vyrazím
zahrát si muže
co vede život bez zbytečnejch řečí
Kolize
Po dnešní kolizi mé hlavy s tvojí,
ztratil jsem iluzi, že kdy budem svoji.
S podivem, že tenhle stav moh' vůbec nastat,
měl bych míň myslet a začít víc chlastat.
Hřích
Říkal
'Když hřešit, tak jedině se ženou. '
Potom ho zavřeli za znásilnění
Takový typy si vždy něco seženou
Posel
Já zahlédl anděla,
on promluvil ke mně,
snad prosil, snad naléhal,
řekl: „Buď poslem své země. ”
Pro Vás, Madam
Potkal jsem dívku, spíš krásnou ženu,
kde a jak to bylo už si asi nevzpomenu.
Nejdřív jen pohled stačil, pak dotyk letmý,
rukou svou jemnou mne vyvedla ze tmy.
Doma
Doma jsem tam, kde není mi cize.
Doma jsem tam, kde Temno je v noci,
kde Bylo nás pět a Válčili mloci.
Kde na první Máj, když slunko svítí,
Vlaštovka
Viděl jsem vlaštovku zčistého papíru.
Nesla se ladně, snad na vlnách z kašmíru.
Sněhově bílá, jak klapky klavíru,
letěla vysoko.
Trilogie hříchu
I.
(kosm)etickej nářez
brutální zářez
když ukájí svou touhu
O čem mám psát, když ne o životě?
O čem mám psát
když ne o životě.
Zkusil jsem.
. víc než bych měl
Už je tu zase
Strhávám ze sebe kůži i s masem
Naváděn laskavým medovým hlasem
Už jsem se odhalil na morek kosti
Prý brzy poznám života bez bolesti
Už jdou
Neletní vzduch prohnal se půlnoční Paříží
Lidi už prchli. Aspoň ti s prestiží
A ožralej mim tančí sám v manéži
Když zbytky svobody krvácí na kříži
Spi sladce
Ačkoliv bych si měl držet jakýsi odstup od hodnocení mých klientů dle jejich vzhledu, při našem prvním setkání jsem se neubránil zařadit jej do škatulky podivínů. Pohublý mužíček ne starší než pětadvacet let se zvídavým pohledem vstoupil do mé kanceláře. Zatímco jeho oči udržovaly neustálý kontakt se mnou, jeho dlouhé, pavoučí prsty jakoby hledaly cestu přes kancelář, jemně přejíždějíc přes předměty, které měly v dosahu. Čím více se přibližoval, tím zřetelněji jsem rozpoznával rysy v jeho obličeji, které takto mladému člověku nepatří.