Zvučný šepot

Stěny pokoje se na mě tlačí ze všech čtyř stran. Mám dojem, že mě chtějí umačkat, rozmáznout jako malého červíčka, potrestat mě za vše zlé, co jsem provedla. Choulím se do klubíčka, zavírám oči, přikrývám obličej rukou a doufám, že až je znovu otevřu, uvidím místnost zcela normálních tvarů bez jakékoli změny. Pevně věřím, že stěny zůstanou na svém místě, ztratí schopnost pohybu, jež jim byla na okamžik propůjčena a nechají mne volně dýchat, žít si dál svůj malicherný život.