Písmák Lolita II. postsurrealistická vidina
Inu přemýšlel jsem dnem i nocí, ihned tenkrát po pracovní době, kterak žestal se mi osud hořkým právě tím, že mi nedovolil učinit to, co je vlastně lidskou přirozeností dvojnásob- uspokojit si svůj chtíč, bez ohledu na možné následky. Ipřemýšleje znova a znova, domnívaje se- učiniv jsem chybu nejhorší v mém prachobyčejném životě, tu chybu,že jsem anděla, ten svěží vánek- neoslovil.
I přemýšlel jsem totiž takto: "Bůh otec by se mně určitě o soudném dnu vůbec nezeptal, proč jsem mu zprznil anděla, neboť pokud sám svět jest již zprzněn, tak toto je záměr Boží , by vše, co je nám dostupné, bylo zprzněno. " Nevidím jediný důvod, proč by to mohlo být jinak, theodicea tohoto jest v principu stejná, jako theodicea klasická, říkám si :"Dobrá božská podstata jistě nechce zabránit tomu, aby byl svět sprzněn,i kdyžurčitě může, ale nechce, neboť toto jest záměrem.
Touha
S vášní Ti zadeček
s radostí, hladím -i Tvou šíji.
Jsem jako divý hřebeček.
Bez klisničky své nepřežiji.
--ové
Tvé tělíčko jak perníček
sladké je k nakousnutí,
já jako malý Jeníček,
tak toužím po Tvé chuti.
Lolita I.- surrealistická vidina
Při cestě od nikud nikam jsem přisednuvši do vlaku spatřil ono božské plynutí, jež časem nevyzrálo tak, aby nestihlo být bezvýrazným stvořením bez kapky smyslnosti. Přestože však nebylo již pouhým mládětem, to stvoření neztratilo ještě mnoho ze své živočišné nevinnosti a ve své bezelstnosti to dávalo okázale najevo svým chováním, které se projevo vlastně jen tím, že sedělo nehnutě a upřeně civělo do dáli. Nohu přes nohu a krátká sukýnka se při tom nechala lehce nadzvihovat větrem, který vytvářel vlak, rozrážející vzduchové polštáře před sebou.
V tu chvíli mi připadlo na mysl být tak tím větrem a nadzvihovat tu sukýnku a vyplavovat do celého prostoru tu opojnou vůni exotického parfému alá lolita.
Lolita I.- surrealistická vidina
Při cestě od nikud nikam jsem přisednuvši do vlaku spatřil ono božské plynutí, jež časem nevyzrálo tak, aby nestihlo být bezvýrazným stvořením bez kapky smyslnosti. Přestože však nebylo již pouhým mládětem, to stvoření neztratilo ještě mnoho ze své živočišné nevinnosti a ve své bezelstnosti to dávalo okázale najevo svým chováním, které se projevo vlastně jen tím, že sedělo nehnutě a upřeně civělo do dáli. Nohu přes nohu a krátká sukýnka se při tom nechala lehce nadzvihovat větrem, který vytvářel vlak, rozrážející vzduchové polštáře před sebou.
V tu chvíli mi připadlo na mysl být tak tím větrem a nadzvihovat tu sukýnku a vyplavovat do celého prostoru tu opojnou vůni exotického parfému alá lolita.
Šimon a jeho sen
Šimonek byl dnes tolik unavený,aby ne, když za ten den prožil tolik dobrodružných věcí. Klouzal se na klouzačce, skotačil na pískovišti, a tajně snědl celý pytlík bonbónů. A z těch všech prima zážitků Šimonek usnul už v šest hodin. Zachumlal se do peřinky, přikryl si hlavu polštářkem, protože jinak by se v noci v té postýlce sám bál.